„Kdysi o mně řekl Karel Höger, když mě viděl v projekci, jak jsem se něčemu úplně dětsky smála, že jsem sama dítě. A to na letech nic nemění. Člověk někdy zůstává dlouho dítětem. A snad to ani není tak zlý.“
~ Hermína Týrlová
„Máme ten bramborový guláš, babi?“„A kdo mi měl přinést brambory, aha?“
„Jéda, já úplně zapomněla!“
„Kam jsi dala hlavu? Tak si dělej uzel na kapesníku, človíčku, když máš tu sklerózu tak brzy.“
„Ten mám!“ Vytahuju kapesník. „Jen už jsem nevěděla, proč.“
„Co už, pojď jíst.“ Babička odklápí pokličku a kuchyní se rozvoní majoránka, česnek, brambory a uzenina.
…
V televizi nic není, táta vytahuje starou promítačku, máma zatahuje závěsy, my se hádáme, jestli to dnes bude Pepek námořník nebo staré grotesky.
„Nejprve si dejte Uzel na kapesníku,“ rozhodne babička. No proč ne? Je to krásná pohádka, hravá a poetická. A hned za ní je Vzpoura hraček. Ta se líbí klukům. Okouzleně na ty filmy koukám. Tohle chci jednou dělat. Celý život si hrát jako Hermína Týrlová. Pokud se teda nestanu námořníkem. Nebo veterinářkou. Nebo spisovatelkou…
...
Komentáře
Okomentovat