„Tím, co lidská práva chrání, je skutečnost, že každý má v sobě přirozené zábrany zasáhnout do práv těch druhých. Cítíme se nesví, když druhý člověk trpí, je na něm pácháno bezpráví, je zabíjen. S právem na život je přirozeně spjata povinnost ostatních ho o život nepřipravit.
A kde se tyto zábrany berou?
Jednotlivec nemůže žít bez svého společenství, bez ostatních, s nimiž si opatřuje prostředky k životu, sdílí svou radost i své starosti, mění a přivlastňuje si okolní přírodu. Základní normou funkčního společenského života, potvrzenou všemi velkými světovými náboženstvími, je pravidlo: nečiň druhému, co nechceš, aby činil tobě. Takže respektovat přirozená práva druhých je vlastně v delší perspektivě každému užitečné.
[…]
Slušného člověka (potažmo tedy i slušnou a dobrou společnost) poznáte podle toho, že ke všem lidem projevuje respekt, například, že je oslovuje tak, jak si ti druzí přejí být oslovováni. Chrání slabé a jako ve sportu fandí tomu, kdo prohrává.
[…]
Není též dlouhodobě příliš rozumné a bezpečné hájit a zvětšovat rozdíly mezi lidmi vzniklé nerovnými startovními podmínkami. Budeme-li uvažovat o přirozených právech ostatních lidí s lidskostí a empatií, s odpovědností a solidárně, tak se nám to jako jednotlivci, jako společnosti i jako biologickému druhu vždy v dobrém vrátí, ať už zachováním sociálního smíru nebo tím, že se nebudeme stydět za to, na čem jsme se podíleli.“
~ Kateřina Šimáčková
„Ahoj Simi, my už jsme skončili, takže jestli máš čas, můžeme na kafe už teď.“
„Ahoj Míšo, mám ještě dvouhodinovku na právech. Nechceš jít se mnou? Mohlo by se ti to líbit. A hodit.“
„Jo, to jo. Vy právníci jste cyničtější, než všichni ekonomové dohromady.“
„To se budeš divit, jedná se o lidská práva a přednáší Šimáčková.“
„Ok, kde to máte?“
Komentáře
Okomentovat