Zvuk

Začalo to už dávno, ale dnes 

to přesáhlo únosnou mez

Zdroj: Fotobanka Pixabay

Je noc, tma, už ani pouliční světla nesvítí 

Cítím malátnost, apatii, únavu

Pomalu usínám už po cestě z koupelny do postele

Skoro spím, ale zase slyším ten zneklidňující zvuk

Chybí mi energie, nejsem schopná ani rožnout lampičku

Pes štěká jak pominutý

Tiše ho uklidňuji, aby nebudil sousedy

Zvuk je dost zřetelný

Noc opět nebude klidná
Zrovna dnes 

Ta strašná únava 

Netečně ležím...

...
Ráno je to pryč 

Na těle mě pálí spousta drobných, nepříjemných ranek

Sakra, proč zrovna já? 

Proč si vždycky vybere zrovna mě?
Celý den se cítím hrozně nepříjemně 

Kolegové si všímají, že nejsem ve své kůži 

S přibližujícím se večerem se ve mně probouzí hrůza

Co nastane dnes?
...
Opět nevyspalá 

Unavenější, než včera 

Už to nevydržím, nechci! 

Ležím a s obavami 

Očekávám ten příšerný zvuk

Je tu

Nepříjemný tón

Tón a palčivá bolest 

Dost! 

Rožínám lampu, oženu se pravačkou

...

Ještě zvládnu pravý hák!
Ještě dokážu vydat nějakou sílu! 

Ještě teď mě ta ruka bolí...

Spadl vedle mé postele a nehýbá se
Je mrtvý?

Bez známek života

...
Konečně 

Otáčím se na bok a pokojně usínám

Klidný a nerušený spánek
...
Ráno mě upoutá krvavá skvrna na zdi

Nejspíš je to má krev 

Do háje, nedávno jsme malovali 

... 

Tak to abychom začali znovu
Kvůli jednomu mrňavýmu komárovi