Mia In Lines

2025 46
- listopadu 2
- října 31
- září 1
- srpna 1
- července 1
- června 2
- dubna 1
- března 2
- února 2
- ledna 3
2024 21
- prosince 1
- září 2
- června 2
- května 4
- dubna 4
- března 4
- ledna 4
2023 80
- prosince 3
- listopadu 31
- října 6
- září 5
- srpna 4
- července 6
- června 4
- května 4
- dubna 5
- března 3
- února 2
- ledna 7
2022 50
- prosince 3
- listopadu 1
- října 31
- září 1
- června 7
- května 3
- dubna 3
- ledna 1
2021 59
- prosince 1
- listopadu 2
- října 31
- září 2
- srpna 1
- července 4
- června 2
- května 4
- dubna 3
- března 3
- února 3
- ledna 3
2020 43
- prosince 3
- listopadu 2
- října 2
- září 2
- srpna 3
- července 1
- června 4
- května 4
- dubna 4
- března 5
- února 5
- ledna 8
2019 3
2018 2
- prosince 1
- září 1
2017 9
- prosince 2
- září 1
- srpna 1
- července 1
- května 1
- dubna 1
- ledna 2
2016 30
- prosince 1
- listopadu 3
- října 2
- srpna 1
- července 1
- června 1
- května 4
- dubna 6
- března 4
- února 5
- ledna 2
2015 17
- listopadu 1
- října 1
- září 3
- srpna 3
- července 1
- května 1
- dubna 1
- března 2
- února 2
- ledna 2
2014 3
- září 1
- června 2
2012 11
- prosince 1
- září 1
- června 1
- května 1
- března 5
- ledna 2
2011 1
- srpna 1
2010 3
2009 12
- října 1
- srpna 1
- června 2
- května 2
- dubna 1
- března 2
- ledna 3
2008 38
- prosince 3
- listopadu 2
- října 16
- září 3
- srpna 2
- července 1
- června 3
- května 3
- dubna 3
- března 2
2007 2
- prosince 1
- ledna 1
2006 8
- října 2
- září 1
- srpna 1
- června 1
- dubna 1
- března 1
- ledna 1
2005 13
- prosince 1
- listopadu 2
- října 1
- září 1
- srpna 1
- července 1
- června 1
- května 2
- března 1
- února 1
- ledna 1

Zobrazit více Zobrazit méně

Líbí se

„Takto budu na Tebe do své vlastni smrti myslit, milý, milý příteli, jak stojíš s nachýlenou hlavou a přemýšlíš, co by se ještě dalo udělat, v Tvé zahradě, v Tvém národě.“ ~ Ferdinand Peroutka Ilustrace: ChatGPT Začalo to mou babičkou, která mě přivedla ke knihám sourozenců Čapků. Pokračovalo to setkáním s cizincem, který – sotva zjistil, odkud jsem – vytáhl Karla Čapka místo obligátní svaté trojice Havel–Jágr–Kundera a vydržel si o něm povídat celý večer. Pár dní nato mi moje přítelkyně vyprávěla o faráři Vackovi z východních Čech, který lidem doporučoval číst Čapka jako medicínu na zraněnou duši. A bylo vymalováno. Od té doby s námi bydlí ještě jeden člověk. Už dávno není živý, přesto je stále podivuhodně přítomný. Deset let. Právě dnes je to deset let, co to začalo. Každý den v devět ráno vyjde na Facebooku a Instagramu nějaký Čapkův text. Později se objeví i na Mastodonu a Bsky . Včera, dnes, zítra, každý den až na pár krátkých výjimek, kdy jsem byla v nemocnici nebo na dovolené...

Malíř

Další střípek z připravované nové knihy: "Člověk vidí ve světě to, co nosí ve svém srdci." ~ Johann Wolfgang Goethe Zdroj: Fotobanka Pixabay Jeden mladý malíř z vesničky kdesi pod Terstem se rozhodl vydat do světa. Hledal štěstí. Ale hlavně zkušenosti, inspiraci – a peníze, které doma chyběly. Sbalil pár prázdných pláten, barvy, štětce. A šel. Když po cestě objevil krásné místo, rozložil věci, posadil se a začal malovat. Lidé z okolí se sbíhali a obdivovali jeho práci. Nakonec se vždycky našel někdo, zpravidla ten nejbohatší, kdo jeho obraz odkoupil. A obvykle malíře pozval i na jídlo a přenocování. Tak to šlo den za dnem, kraj za krajem, až mladík dorazil do Benátek. Byl ohromen. Tolik krásy, barev, světla, vodní hladiny, která všechno znásobovala… Nevěděl, co dřív malovat. Kde začít? Unavený a hladový se usadil v nejbližší taverně a poručil si pečené maso, chléb a víno. Nahlas se rozplýval nad krásou města. „Ha, kavka přišla,“ mrkli na sebe dva kumpáni v koutě. Jeden se dal...

Motherland

Unce míru má větší cenu než tuna vítězství. ~ Lion Feuchtwanger, Židovka z Toleda Zdroj: Fotobanka Pixabay Bylo nebylo… jedno převeliké moře. A v tom moři ostrov jménem Motherland. Ne malý, ne velký – tak akorát pro všechny, kdo na něm žili. Ležel v teplém pásmu, měl dost pramenů, lesy jako zahrady a zahrady jako lesy. Žilo tam mnoho bytostí v nevídané symbióze. Jen jeden druh nebyl nikdy spokojený – říkáme mu lidé. A tihle lidé, jako všechny živé bytosti, mívali děti. A když děti dospěly, chtěly všechno dělat jinak. Lépe. Rychleji. Efektivněji. A často taky někde jinde. Přicházely za rodiči a říkaly: „Táto, mámo, rozdělte mezi nás vaše statky. My už se o ně i o vás postaráme a zkusíme to po našem. Jinak. Lépe.“ A tak rodiče dělili výsledky své práce mezi potomky. Někteří ze synů a dcer zůstali doma. Zvelebovali rodnou půdu, aby ji jednou také mohli rozdělit dál. Říkejme jim starousedlíci. Jiní synové a jiné dcery to považovali za pošetilé a odcházeli do dalekých krajů...