Sedím v křesílku na terase a prohlížím si hvězdnou oblohu. Je úplně jiná, než doma. Snažím se najít malý a velký vůz. Nedaří se. Neodbytně se vrací těžká hustá mlha, která mne obklopovala před odjezdem. Únava a smutek. Je to tak, člověk sám před sebou neuteče…
Přichází Lea a posadí se vedle mne. Chytne mne za ruku. Ticho. Uklidňující, příjemné ticho. Jedna nebo druhá občas mlčky ukáže souhvězdí, které se jí podařilo objevit. A to je vše. Stačí to. Tísnivá mlha na chvíli mizí.
Komentáře
Okomentovat