Zet

„Člověk pozná jen maličký kousek jsoucna, ale každý věří, že objevil všechno.“
~ Empedoklés

InkTober 21.10.2021

„Co se asi tak může podělat?“ ozývá se z mobilu nervózní hlas.

Zoe si hlasitě povzdechne. Adam tuhle otázku opakuje asi po sté. Jakákoliv odpověď je zbytečná a tak přichází z tou obligátní: „Nic, našli jsme všelék. Ne, že by měli všichni při té zprávě padnout na zadek, ale řekni mi, co se vlastně může pokazit?“ Chvíli napjatého ticha překoná sledováním jemných vlnek na vodní hladině malé přehrady. Baví ji odrazy barev modrého nebe, zapadajícího slunce a stínů stromů. Pak se vrátí do reality všedního dne a dodá: „Škoda, že nejsi tady, Adame. Hodil by ses tu do klidu. Babí léto v Luhačovicích miluju...“

„Hmm. Nechápu, proč jsi zrovna teď musela odjet do takové díry? Máš aspoň dobrý připojení? Ne, že mě necháš ve štychu.“

„Na video call to bude stačit.“

„To není běžný call, to je mezinárodní videokonference.“

„Já vím, Adame!“

„Ne vážně, zájem už projevila Evropská agentura pro léčivé přípravky, Evropská agentura pro prevenci a kontrolu nemocí. Začali nás brát vážně, Zoe. Teď to fakt nesmíme posrat.“

„Klid, všechno tu mám zajištěné. Při zkoušce to bez problémů fungovalo, jestli jsi si všiml,“ odpovídá Zoe otráveně. O co mu jde? Oba mají stejný zájem dobře prodat výsledky svého dlouhodobého výzkumu.

„Taky se prý připojí přední epidemiologové, virologové, imunologové,“ čte Adam nervózně nějaký seznam: „A nechybí tu zastoupení největších farmaceutických firem.“

„Ti nemůžou chybět. Cítí prachy,“ utrousí Zoe. Byla u rozhodování o tom, koho přizvat. Kromě zmíněných byli pozváni představitelé zdravotnických organizací WHO, CDC a dalších národních a mezinárodních zdravotnických orgánů, zástupci regulačních orgánů, experti, od kterých se očekává vhled do etických a sociálních aspektů léčby a prevence, odborníci na zdravotní právo a dokonce i behaviorální vědci, zabývající se efektivní komunikací s veřejností. Nic neponechali náhodě, ale čert ví, kdo z nich se zítra skutečně připojí. Jestli se Zoe něčeho bojí, tak je to spíš nezájem, nedůvěra, lhostejnost.

„Nemám z toho dobrý pocit,“ slyší v mobilu Adama, „Akademie prý pozvala i lidi ze Světové banky a MMF, proboha proč?“

„Cítí prachy,“ opakuje lakonicky Zoe a snaží se zachytit na tváře poslední večerní paprsky, „asi je důležité zapojit politiky, ekonomy a sociology. Mohou přijít s novými úhly pohledu, které budou klíčové pro řešení...“

„Nebo naopak,“ skepticky odvětí Adam.

„Hele, program je jasný. Víme, co chceme světu sdělit. Víme, že to bude mít velký dopad. Takže bychom se na zítřek měli pořádně vyspat, ať jsme svěží a připravení…“

„Ty můžeš spát? Já si nedovedu představit, že dnes usnu!“

„No, to bych ti ale doporučila, milý zlatý. Tak ráno v devět, jo?“

***

„Vážené dámy, vážení pánové,“ spustila Zoe po probdělé noci hlasem, o kterém doufala, že je dostatečně sebevědomý, „náš tým vás dnes seznámí s výsledkem rozsáhlého a důležitého výzkumu. Jak víte z programu, za malou chvíli vás osloví odborníci z nejrůznějších světových pracovišť. Tématem je nově objevený virus označený symbolem Zet. Nyní shrnu základní data.

Na světě existuje mnoho pramenů, které jsou považovány za zázračné nebo léčivé. Některé z nich mají dlouhou historii a přitahují návštěvníky z celého světa. Některé jsou známy jen místním lidem. Zmíním zde několik z nich.“

Na obrazovce se objevují notoricky známé fotografie pyrenejského městečka Lourdes. Hrad na úbočí, jezero a nakonec i pověstná socha Panny Marie. A pod nimi v mnoha ikonkách udivené pohledy účastníků videokonference. Nikdo z nich nepřišel poslouchat pohádky o alternativní medicíně. Zoe vnímá pochybnosti, osmělí se a pokračuje:

„Lurdy jsou jedním z nejznámějších poutních míst na světě. Voda z pramene je považována za léčivou. Mnoho lidí tvrdí, že se před její konzumací nacházeli v těžkém zdravotním stavu a právě díky ní se vyléčili. Dále tu máme Fatimu v Portugalsku, pramen svatého Jana v Qasr el Yahud na řece Jordán. Na všech těchto místech byly doloženy podobné případy.“

Zoe má nachystané zajímavé příběhy o zázračně vyléčených lidech, ale skeptické tváře v ikonkách pod prezentací ji nutí přejít k věci. Rychle prokliká obrázky dalších pramenů: „Aqua Panna, Bath, Blue Lagoon, Vichy, Karlovy Vary, Pamukkale. Já se právě teď nacházím v Luhačovicích. I zde prý několikrát došlo k nečekanému uzdravení,“ snaží se odlehčit situaci a nesměle se usmívá.

Bez odezvy.

„Tak abych konečně přešla k věci,“ klikne dál a na obrazovce se objevuje mnohobarevný chuchvalec neurčitého tvaru, „všechny uvedené destinace mají něco společného. Tento mikroorganismus. Ve vzorcích z některých míst se objevil častěji, někde sporadicky, ale našli jsme ho všude. Je to Zet. Proč Zet? Chtěli jsme, aby označení viru jasně reflektovalo jeho specifické vlastnosti a kontext, ať už se jedná o jeho místo v řadě objevů, význam nebo potřebu jednoznačné a zapamatovatelné komunikace. Víme, že v některých kulturách může písmeno Zet symbolizovat konec nebo něco kritického. Pokud by tento virus představoval významnou hrozbu, označení Zet by podtrhovalo jeho závažnost. Ale tady je to naopak. Jak se zanedlouho dozvíte, Zet zde symbolizuje konec boje s mnohými nemocemi a riziky.

Je to velmi vzácný mikroorganismus. Pro přežití potřebuje buď tělo hostitele nebo specifické podmínky, které nabízí právě léčebné prameny. Jedná se o vysokou koncentraci minerálů jako jsou například železo, síra, hořčík, vápník, dále o určitou teplotu vody, redoxní potenciál a pH. K potřebným chemickým a fyzikálním podmínkám mohou přispívat i specifické geologické formace a podzemní vodní cesty, které ovlivňují koncentraci rozpuštěných látek a teplotu. V některých pramenech se mohou vyskytovat unikátní bakterie, které fungují jako hostitelé nebo symbionti pro virus. Nezbytné podpůrné struktury a živiny může poskytovat specifické mikrobiální společenství. A neopomíjíme možnost, že se virus vyvinul a rozšířil právě v těchto lokalitách díky lidské aktivitě. Zvýšený počet lidí a jejich činnost mohla přispět k přirozenému výběru viru v těchto oblastech. V současné době jsou tyto podmínky předmětem našeho výzkumu. Podrobnější informace zde uvede můj kolega.

A teď k tomu, co velkého tento nepatrný tvor umí.

V zájmu Zet je udržet svého hostitele co nejdéle na živu a na rozdíl od mnoha jiných virů, se na tom dokáže aktivně podílet. Umí se integrovat do DNA hostitele a aktivovat specifické geny, které podporují regeneraci a opravu tkání. Umí aktivovat buňky imunitního systému. Umí velmi rychle zvýšit účinnost imunitního systému hostitele, čímž ho chrání před jinými infekcemi a chorobami. A nejen to, podle všeho sám dokáže produkovat protizánětlivé látky, antioxidanty a růstové faktory, které podporují regeneraci tkání. Zkrátka, žije v symbiotickém vztahu s hostitelem, získává živiny a prostředí pro replikaci a udržuje hostitelovo zdraví v módu, který je dostačující pro přežití obou organismů.“

Tváře v ikonkách konečně projevují zájem. Zoe pokračuje:

„To znamená, že Zet je schopen zasáhnout velmi intenzivně, ale krátkodobě. Dokáže nás tak udržet ve fyzickém zdraví do relativně vysokého věku. Ale procesu stárnutí organismu ani jeho smrti nakonec nezabrání. Není schopen opravovat poškozené buňky dlouhodobě. To by vyžadovalo opakovanou „nákazu“ a tady narážíme na velmi omezené množství mikroorganismu Zet. Jak jsem řekla už před chvílí, je to velmi vzácný organismus. Přesto jde o převratný objev, který bude mít pro současný svět velký dopad. Nějaké dotazy?“

„Vrátím se k tomu nešťastnému označení,“ ujímá se slova novinář pověstný svým třeskutým sarkasmem. „Vážně to musí být Zet? Rusko mu dodalo silně negativní konotace…“

„Koho zajímá Rusko? Když vidím Zet, vzpomenu si na Zorra mstitele nebo na kapelu Led Zeppelin,“ směje se potutelně jeho kolega.

„Je to poslední písmeno v abecedě, které symbolizuje konec mnoha zdravotních problémů,“ ukončuje zbytečnou debatu Adam a vrací se k podstatě konference: „Takže děkuji a předávám slovo…“

Následují přednášky mikrobiologů, virologů, imunologů, epidemiologů a lékařů, z nichž se většina netají nadšením z nového objevu a vykresluje, jakým způsobem hodlají vědci postupovat a co vše se už teď v medicíně díky jejich objevu může změnit. Všichni sklízí potlesk. Vypadá to, že svět se opět stane o něco lepším místem. Posledním vystupujícím je renomovaný etik. Mluví o tom, že k Zet je třeba přistupovat obezřetně, jako k jakémukoliv jinému viru. Zmiňuje potřebu karantény a možnost očkování. Je přece třeba mít vir pod kontrolou, omezit jeho působnost tak, aby byl bezpečný a nemohl se nekontrolovaně šířit nebo způsobovat neočekávané mutace. Připomíná nutnost souhlasu hostitele. Končí slovy:

„Protože nakonec je tu, dámy a pánové, vždycky otázka kvality života. I když můžeme být díky tomuto viru všichni dlouho fyzicky zdraví, nezapomínejme na proces stárnutí a postupnou mentální degradaci. Musíme se ptát, zda je etické udržovat lidi fyzicky zdravé, pokud nejsou schopni plně využívat své kognitivní schopnosti. To je podle mého soudu zásadní. Budeme muset zajistit přístup ke stimulujícím aktivitám a podpůrným službám. Budeme muset rychle vyvinout nové terapie zaměřené na zpomalení nebo zvrácení kognitivní degradace. A bude nutné zajistit, aby tyto terapie byly dostupné všem bez rozdílu. To bude vyžadovat významné investice do dlouhodobé péče, což zcela určitě zatíží zdravotní systém a veřejné rozpočty.“

„Já to věděl! Podělá se to!“ posílá Adam své kolegyni soukromou zprávu. Následuje diskuze a hned první otázku vznáší postarší sociolog:

„Kolega tu v přednáškové fázi zmínil jistou potřebu zvýšených nákladů na péči o starší lidi s kognitivními problémy. Chtěl bych si ujasnit, co tím měl na mysli?“

Etik přebírá mikrofon a odpovídá: „Já jsem to už řekl ve své přednášce, ale zopakuji to. Tento vir nás déle udrží v dobrém fyzickém zdraví a může nám tak významně prodloužit věk. Ale nezabrání přirozenému stárnutí organismu a postupné ztrátě kognitivních schopností. To znamená, že nám významně naroste počet fyzicky zdravých seniorů, kteří budou mít potíže s krátkodobou i dlouhodobou pamětí, s orientací v prostoru, s plánováním, organizováním a řešením logických úkolů, s vyjadřováním myšlenek, hledáním správných slov nebo naopak s porozuměním psanému textu nebo mluvené řeči…“

Adam spustil hlavu do dlaní a etik ze sebe sype dál:

„Budou mít problém udržet pozornost na určitou úlohu nebo rozhovor, snadno se rozptýlí…“ zahlédne Adama a brzdí: „Samozřejmě to bude u každého probíhat jinak, u někoho mírně, u jiného výrazněji, ale musíme si uvědomit, že je to důležitý faktor, který významně ovlivní každodenní život a nezávislost těchto lidí. To jsem měl na mysli, když jsem zmínil potřebu investic do dlouhodobé péče.“

„Prosím vás, je nutné si uvědomit, že cílem našeho výzkumu je léčba lidí a ne produkce nemohoucích seniorů…“ vkládá se poněkud zbrkle do debaty Zoe.

„Další otázka?“ Přebírá rychle slovo Adam.

Objevuje se notoricky známá tvář z parlamentu: „Dobrý den, já vám moc děkuji za podnětné přednášky. Jde o vskutku zajímavý objev. Ale ráda bych se ještě vrátila k tomu problému se seniory. Máte nějaké řešení?“

Odpovídá traumatolog, který přednášel o možnostech využití viru při léčbě akutních poranění tělních orgánů, kostí a pohybového aparátu:

„Děkujeme za otázku. Pokud vím, je program našeho výzkumu rozšířen i do vývoje nových terapií a léků, které s pomocí viru Zet zpomalí nebo zvrátí kognitivní degradaci. Ale to samozřejmě nestačí. Bude potřeba i součinnost s vámi, politiky, ekonomy a odborníků z dalších oblastí…“

„Ano,“ chytá se slova i mikrofonu Zoe: „Předpokládáme, že část financí, která se využitím Zet ušetří ve zdravotnictví, by mohla být využita pro rozvoj lepších a efektivnějších pečovatelských a podpůrných služeb, technologických inovací a společenských iniciativ, které pomohou integrovat tyto lidi zpět do společnosti.“

„Děkuji, to byste měli zdůraznit v závěru z této konference.“

„Také děkuji za otázku a přejdeme k další.“

O slovo se hlásí mladý makroekonom: „Spočítal už někdo z kolegů ekonomů, o jak výrazné zvýšení veřejných výdajů na zdravotní a sociální péči půjde? Protože jestli jsem vám všem dobře rozuměl, tento vir zřejmě významně prodlouží věk starším lidem. Ale pokud tito lidé nebudou schopni plně využívat své kognitivní schopnosti, kdo se o ně postará? A z čeho? Jak velké to bude zatížení pro mladou generaci?“

Zoe nasucho polkne, nadechne se, vydechne a … nic. Adam přebírá mikrofon:

„Pardon, dosud jsme se zaměřovali na biologickou a technologickou část. Tu sociální a ekonomickou hodláme podrobně řešit v dalších fázích tohoto rozsáhlého projektu. Samozřejmě ji považujeme za nezbytnou…“

„Ale to už bude výzkum dávno rozjetý, budou vynaloženy miliardy Eur a nebude zájem ho zastavit ani v případě, že se ukáže, že tento způsob léčby je pro státy ekonomicky neudržitelný!“

***

O dvě hodiny později svítí na mnoha monitorech novinový titulek doplněný jménem novináře, kterého původně zajímal jen význam písmena Zet: „Zázračný virus? Nikoliv. Jen další nafouknutá bublina.“