10 dní / 10 postav / 10×10 příběhů – dvacáté století vyprávěné během karantény 2020.
Ano, zní to ambiciózně.
Taky se na tom denně učím pokoře.
A co mi postavy vzkazují do nového roku (kromě „už to konečně dopiš!“)?
Mia: „Nečekej na ideální klid. Piš i v hluku. Ideální klid neexistuje.“ Lea: „Méně slov. Více ticha. Lidi stejně scrollujou.“ Karel: „Už jsi v půlce. Teď se ukáže, jestli to bylo psaní, nebo rozcvička.“ Štěpánka: „Zajímalo by mě, jestli ještě někdo jiný píše podle excelové tabulky. (A co na to bere.)“ Patrik: „Když se bojíš, že je to moc osobní – je to správně. Jsme prostě prdlí. A hotovo.“ Karolína: „Než zas začneš s trapným vysvětlováním, nech mě to raději nakreslit.“ Jarka: „Piš a nepanikař. Panika je jen jiný druh prokrastinace.“ Tadeáš: „Říct nevím je největší svoboda. A taky nejlepší brzda na tvoje závorky.“ Ela: „Někdo holt musí být trapnej. Proč ne ty?“ Krabice z půdy: „Neboj se vytáhnout i to, co se nehodí.“
Do 2026 přeju nám všem: míň šumu, víc smyslu a příběhy, které něco unesou. 
Komentáře
Okomentovat