 |
| Zdroj: Fotobanka Pixabay |
Období: 30. 3.–12. 4. 2026
Stav druhu: Vysoká míra sebeklamu, rostoucí návyk na trapnost, stud i přirozenou blbost, trvale oslabená schopnost rozlišovat mezi správou věcí veřejných a marketingem.
SVĚT
V minulých dílech jste viděli- Trumpovskou Ameriku jako impérium, které si plete vládu s improvizací, střídá kult osobnosti s represí a tváří se, že i čistě mocenské nebo chaotické kroky jsou „strategie“ – od Grónska přes ICE a DHS až po tlak na kritiky, média a instituce;
- Írán a Blízký východ jako nekonečný koloběh výhrůžek, evakuací a „diplomacie“ se zápalkami v rukou nad barely s benzínem;
- a planetu zvanou Země, jejíž biosféra dál dostává na frak, zatímco Homo sapiens se pořád hádá hlavně o to, komu v ruce zůstalo víc sirek.
- Spojené státy se dál posouvají od demokracie v krizi k systému, který si osvojuje jazyk, estetiku i praktiky kultu osobnosti.
- Návrh „prezidentské knihovny“ bez knih, ale se zlatou sochou, je v tomto směru téměř dokonalá metafora: žádná paměť, žádné vzdělání, žádný archiv – jen moc, lesk, branding a vlastní modla.
- Samotné fungování státu – rozhodování o válce stylem „sounds good to me“, tlak na Vatikán, znovuotevírání Epsteinovy kauzy a čistky ve vysokém vojenském velení – ukazuje USA jako nervózní mocnost, která si v půli partie sama odnáší věže ze šachovnice a tváří se, že se jedná o strategii (nebo 5D šachy?).
- Jednání mezi USA a Íránem selhala.
- Kontakty přerušeny nebyly, příměří drží, ale spor o Hormuzský průliv zůstává nevyřešený.
- Trhy si na chvíli oddechly, ale základní problém zůstává: provoz lidské civilizace dál závisí na fosilních palivech.
I tady – jako u každé jiné závislosti – platí, že s omezením dávky přichází hysterická reakce. - Situaci posunul do absurdnější roviny sám Trump: ještě před pár dny požadoval okamžité otevření Hormuzu, teď oznámil americkou „kontrablokádu“ a zadržování lodí, které zaplatily Íránu poplatky za průjezd.
- Rusko na situaci parazituje jako obvykle: vyšší ceny ropy znamenají další kyslík pro jeho válku i rozpočet.
- Izrael schválil zákon, který podle lidskoprávních organizací zavádí diskriminační mechanismus trestu smrti zaměřený fakticky na Palestince.
- Kritici upozorňují na dvojí právní režim: izraelští občané a osadníci spadají pod civilní soudy, Palestinci pod vojenskou jurisdikci.
- Rada Evropy, Amnesty International i někteří evropští ministři zahraničí to označili za vážný krok zpět a za opatření neslučitelné s moderními standardy lidských práv.
- Planeta se dál přehřívá tempem, které by zvládly zaznamenat i améby.
- Ani jedenáct nejteplejších let v historii měření však nepřesvědčilo matadory fosilního průmyslu. A tak dál šíří bizarní pohádky o tom, že globální oteplování skončilo. Jinými slovy: dům hoří, ale majitelé plynové přípojky vysvětlují, že to, co cítíte, je jen sezónní teplo.
- O to cennější je zkušenost Jižní Austrálie, která bude vyrábět elektřinu ze 100 % obnovitelných zdrojů už příští rok, tedy v roce 2027. Zjevně jim tam nikdo nevysvětlil, že to nejde.
- Severokorejská KCNA a ruská státní agentura TASS podepsaly novou dohodu o výměně zpráv a mediální spolupráci.
- Prezentují se v ní jako významní hráči proti „misrepresentation“ a „fake news“, tedy proti jevům, na nichž samy dlouhodobě budují svou státní infrastrukturu. Je to praktické: když ovládáš mikrofon, můžeš za dezinformaci označit všechno, co kazí oficiální pohádku.
- Stručně a jasně – dva pyromani podepsali memorandum o požární prevenci.
- Mise Artemis II proběhla od 1. do 11. dubna 2026.
- Loď Orion se v sobotu úspěšně vrátila. Reid Wiseman, Victor Glover, Christina Koch a Jeremy Hansen připomněli, že tenhle druh umí také něco jiného než prodávat ropu, rozkládat demokracii a vymýšlet nepřátele.
- Je dobré vědět, že zdaleka ne celé lidstvo podlehlo přirozené blbosti.
Další z trapných pravd současné civilizace: stačí, aby se zadrhl úzký mořský průliv, a půlka planety začne panikařit nad cenami ropy, plynu, hnojiv a dopravy. Lidstvo se vyděsí a na chvíli přestane škrtat sirkami nad barely s benzínem. Americký prezident potom přijde s neuvěřitelným nápadem bojovat proti blokádě – blokádou. Svou vlastní. Násilí v regionu přelakuje pojmem „legální“ a část publika si oddychne. Teď už nejde o barbarství, ale o proceduru. To vše se označí jako pokrok. Skutečný pokrok se mezitím vydává za lež, protože Země je přece placatá a let na Měsíc byl podvod už před šedesáti lety. Když realita začíná vypadat jako přehnaná satira, znamená to, že si Homo sapiens zvyká na něco velmi nebezpečného.
EVROPA
V minulých dílech jste viděli- Evropu, která se pomalu učí říkat jednoznačné „ne“ a opožděně chápe, že bezpečnost není levná a jednomyslnost bývá jen elegantní formou vydírání;
- Ukrajinu jako bojiště i laboratoř moderní války, kde se znovu ukazuje, kdo drží infrastrukturu, vypínače a reálnou moc nad světem;
- zklamané politiky ve Slovinsku a Itálii po té, co jim voliči vzkázali: nehrajte si s námi;
- Maďarsko a Slovensko jako dva domácí parazity, kteří zneužívají společná pravidla k obraně vlastních, často prokremelských zájmů.
- Evropská reakce na dražší paliva a plyn se začíná posouvat od bezmocného přepočítávání škod k debatě, kdo má nést náklady.
- Návrh nové evropské daně z mimořádných zisků energetických firem ukazuje, že i v jádru Unie si někteří politici konečně všimli staré finty: zisky se privatizují, bolest se socializuje.
- Budapešť už není jen „svérázný partner“, ale bezpečnostní problém.
- V EU a NATO sedí stát, který si slovo suverenita nechává pro Brusel a slovo poslušnost pro Moskvu. Telefonáty Lavrov–Szijjártó ukázaly v plné šíři maření unijní pomoci Ukrajině a blokování evropské politiky. Potvrdily tak narůstající podezření, že maďarská vláda funguje jako ruský průsak uvnitř Unie.
- Český prezident varuje a vyzývá k přehodnocení vztahů a způsobu sdílení informací.
- Aby toho nebylo málo, vypukl skandál kolem využívání sledovacích nástrojů a práce s daty. Autoritářství už dávno není jen o televizní propagandě a policejních obušcích, ale o datech, telefonech, reklamním sledování a schopnosti mapovat populaci tak, aby si toho většina lidí vůbec nevšimla.
- Východisko? Maďarské parlamentní volby. Tedy za předpokladu, že ještě půjde mluvit o skutečném východisku.
- Stav Ukrajiny je jednou z mála linií, která nepůsobí jako degenerace druhu.
- Kyjev už není jen objektem geopolitiky a příjemcem pomoci, ale stále aktivnějším hráčem a zdrojem reálné bezpečnostní hodnoty – viz obranné dohody se státy Perského zálivu, sdílení protivzdušného know-how a zkušeností z dronové války.
- Pokračují také hluboké údery na ruskou infrastrukturu: zásahy rafinerií a továren stovky až tisíce kilometrů od hranic připomínají, že Rusko už dávno není nedotknutelný prostor za frontou.
- Ještě než padly definitivní výsledky, mluvili Viktor Orbán i opoziční lídr Péter Magyar o svém vítězství. Což je pro dnešní Maďarsko docela příznačné: jedna země, dvě reality a mezi nimi volební systém, kolem kterého se už dávno nevede pouhý spor o preference, ale o samotnou férovost pravidel.
- Orbán teď už o vítězství nemluví. Mluví o „bolestivé“ porážce. Tisza vede natolik výrazně, že se z otázky „zda padne Orbán“ stává spíš otázka, zda s ním padne i systém, který si velmi pečlivě zabetonoval. Maďarské volby jsou nejčistší ukázkou toho, jak vypadá demokracie po šestnácti letech přestavby autoritářem.
- V téhle verzi demokracie nestačí vyhrát volby. Je třeba je vyhrát s takovou převahou, aby šlo opravit pravidla hry a rozebrat systém, který si Fidesz přestavěl k obrazu svému. Tisza potřebuje ústavní většinu, aby nevládla jen nad Orbánovými kulisami, ale mohla skutečně měnit instituce.
- Víme ostatně, jak tristně dopadla česká „deagrofertizace“. Důsledky demokratické nedůslednosti si česká veřejnost užívá právě teď.
- Slovensko je novou laboratoří pro mladé ekonomy a názorně ukazuje, jak vypadá ekonomický rozklad v režii vlády, která si plete správu země s marketingem a kulturní válkou.
- Dluh roste, růst slábne, investoři odcházejí, model montovny se vyčerpal a Fico dál prodává stagnaci jako suverénní politiku.
- Řecký scénář se nehlásí fanfárami, ale pomalým mizením produktivity, důvěry a budoucnosti.
- Problémy však nejsou jen ekonomické. Martin M. Šimečka to popsal přesně: toxická politika, uměle vyrábění nepřátelé a algoritmy sociálních sítí postupně mění politickou identitu ve formu morálního rozkladu. Fašismus nezačíná koncentrákem. Začíná vášní pro národ, čistotu, pohrdáním kulturou, nenávistí k ženám a přesvědčením, že někteří lidé už nejsou spoluobčané, ale překážka. A to není jen problém Slovenska.
- Finsko ví, kde stojí, s kým a proti čemu. Je to chladná realita. Ale pořád lepší než středoevropská specialita zvaná „budeme dělat, že problém neexistuje, a kdyžtak to pak svedeme na Brusel, liberály nebo počasí“.
- Číst finskou debatu je osvěžující i užitečné. Připomíná, že ve standardní zemi se politika chápe jako služba bezpečnosti státu a občanům, ne jako soutěž v tom, kdo vyrobí víc vzteku na sociálních sítích.
- A nakonec švédská pomoc Ukrajině: Saab 340 AEW&C, Tridon Mk2 a případně Meteor. Je uklidňující vidět, že přes veškerou těžkopádnost zůstávají některé evropské státy konzistentní.
Evropan si může vybrat. Chladný rozum pro milovníky severu, nebo středoevropskou verzi pro cyniky: nejdřív ohnout pravidla, a pak najít publikum, které potvrdí, že všechno probíhá normálně a podle pravidel. Třeba volby v Uhrách.
ČR
V minulých dílech jste viděli- stát jako falešný flašinet, hrající léta obehraný cajdák: Babišův střet zájmů, Agrofert a dotace, osobní PR dvou infantilních trollů, škrtání, škrtanie, krásně zní… obrana se škrtá kreativně, kultura tradičně a dotace na zlepšení energetické náročnosti v době energetické krize? Rychle. Škrtá se zkrátka všechno, kromě dotací pro Babišův holding, samozřejmě;
- dvě stě tisíc lidí, kteří dali Babišovi najevo, že si spletl mandát s beztrestností;
- teroristický útok level Balda, kdy už vážně není jasné, zda sledujeme frašku, sabotáž, nebo jen přehlídku lidské blbosti, která zahrnuje samotný čin, Babišovy mikromanažerské rady i nadšené sdílení AI podvrhů náměstkem ministra školství;
- Oscara za dokument Pan Nikdo proti Putinovi a opožděné gratulace premiéra, který evidentně neví, za který tým právě kope;
- a Turkovu bagatelizaci hajlování, protože ani v roce 2026 není v české politice nouze o lidi, kteří si pletou historický hnůj s frajerskou pózou.
- Největšími náboráři pro Babiše nejsou kupodivu jeho trollové a marketéři, ale často lidé, kteří se tváří jako obránci demokracie.
- Vatikánská smlouva, Rada ČT, neschopnost bránit instituce, výmluvy typu „nestálo nám to za to“ a samolibost figur jako Benda či Vondra dohromady ukazují starý problém: část takzvaně demokratické politiky už neumí nést odpovědnost, jen racionalizovat vlastní zbabělost.
- Veřejnost si z toho nevezme lekci „musíme demokracii bránit lépe“, ale mnohem jednodušší závěr: „všichni jsou stejní“. Jakmile se tenhle pocit usadí, vítězí nejhlasitější predátor.
- Volby do Rady ČT a obecně tlak na veřejnoprávní média zapadají do stejného vzorce.
- Nejde jen o poplatky nebo personálie. Jde o to, že část politické a podnikatelské scény chápe veřejný prostor jako něco, co je třeba ochočit, rozpočtově oslabit a postupně proměnit v poslušnou kulisu.
- Když se rozloží veřejnoprávní instituce, otevře se prostor pro média závislá na oligarchických zájmech a marketingu. A pak už nejde o debatu, ale o správu reality.
- Prahou opět táhl Pochod pro život a spolu s ním i starý známý pokus převléct omezování ženských práv za morální apel.
- Z prostředí organizátorů opakovaně zaznívaly výroky o tom, že ženy nemají mít právo rozhodovat o vlastním těle, že je třeba je třídit na „oběti a mrchy“, že obětem válečného znásilnění na Ukrajině se místo postkoitální antikoncepce měly vozit pepřáky a houkadla. Tolik k mírumilovnému vyjádření lásky k životu nebo rodině.
- V autoritářských společnostech jsou ženy mezi prvními, komu se sahá na práva. Kontrola ženského těla je jeden z nejstarších a nejoblíbenějších nástrojů, jak testovat, kolik nesvobody společnost ještě unese.
- Opět hrubě selhaly strany, které se rády vydávají za demokratické a moderní. Protože kdo nedokáže bránit reprodukční svobody ve chvíli, kdy jsou terčem organizovaného nátlaku, ten nebrání svobodu vůbec – jen si vybírá, čí nesvoboda je pro něj ještě politicky přijatelná.
- Jejich selhání nespočívá jen v tom, že tyto fundamentalisty nezastavily. V době své vlády s nimi spolupracovaly, případně se tvářily, že nejde o prioritu. Tím vyslaly ženám i celé společnosti jasný vzkaz: vaše práva platí jen do chvíle, než začnou překážet pohodlí mocných nebo opatrných.
- BIS i další zpravodajské služby připomínají, že nejdůležitější část války proti demokraciím se dnes vede online, tedy bez tanků.
- Teď už nejde jen o dezinformace, ale o plnohodnotnou kognitivní válku: cílené psychologické operace, které rozkládají důvěru, převracejí význam slov a mění veřejnost v poslušného nosiče cizích zájmů.
- Demokratická část českého politického spektra si dlouho namlouvala, že se to týká někoho jiného.
- Oligarchická klika a její podržtašky klidně krátkodobě využívají rozklad důvěry, hybridní chaos a nenávistné kampaně k upevnění svých mocenských pozic a k rejžování, aniž by je příliš trápilo, kam tím posílají stát jako celek. Buď nechápou, že si podřezávají větev i pod vlastním byznysem, nebo s tím počítají a vědí, že až bude nejhůř, jejich skutečnou vlastí nebude tahle republika, ale letištní salonek.
- NÚKIB mezitím řeší reálné průniky a ruské operace. Babišova vláda mu místo podpory nabízí okopávání kotníků a seškrtaný rozpočet.
S netajeným úžasem sleduji oligarchické pojetí státu, ve kterém stát není společenství, ale dočasně vytěžitelný prostor, instituce nejsou hodnota, ale překážka nebo nástroj, veřejnost není občanstvo, ale manipulovatelná masa a vlastenectví je jen marketingový kostým pro méně chápavé domácí publikum. Když dojde na lámání chleba, prázdnou kasu nebo rakety v obýváku, ukáže se, že skutečnou vlastí oligarchů není stát, ale letištní salonek. Vzhledem k tomu, že mají zhruba třetinu voličů, pokládám si otázku, zda střední Evropa neposkytuje příliš mnoho exemplářů oplývajících vyšší mírou přirozené blbosti.
Tohle všechno se za poslední dva týdny skutečně stalo! Na mou duši! Nekecám!
ZÁVĚR
Planeta drží. Nájemníci dál testují, kolik brutality se vejde do zákona, kolik loajality ke Kremlu do členské země EU a NATO, kolik fosilních lží do rozpálené atmosféry a kolik pokrytectví unese liberální branding, než veřejnost definitivně usoudí, že všichni jsou stejní.Tohle všechno se za poslední dva týdny skutečně stalo! Na mou duši! Nekecám!
Komentáře
Okomentovat