Zpráva o sektoru SOL-3 / 008

Zdroj: Fotobanka Pixabay
Rok 2026: V uplynulých dvou týdnech věnoval pozorovatel část své pozornosti keporkakům. Nezpronevěřil se svému poslání – to jen část druhu Homo sapiens ukázala svou lepší, téměř lidskou stránku a spojila síly k záchraně jiného pozemského druhu. V jednom případě úspěšně. V tom druhém se stále bojuje. Pozorovatel si klade otázku, zda teď už nejde víc o prodlužování trápení než o záchranu, a se smutným úsměvem sleduje pozoruhodný jev: lidé ani keporkak to nevzdávají.

Období: 13. 4. – 26. 4. 2026
Stav druhu: Druh je rozštěpený mezi empatií zdola a brutalitou shora. Spodní patra vykazují známky empatie, spolupráce a úcty k životu. Vrchní patra nadále testují, kolik chaosu, vydírání a mrtvých unese veřejný prostor, než si na to úplně zvykne.

SVĚT

V minulých dílech jste viděli
  • Planetu, která se dál přehřívá;
  • druh Homo sapiens, který přehlíží rozdíl mezi zbraní a mikrofonem;
  • Malého Doníka, který urazil veškeré své kamarády, pak šel rozkopat bábovičky Peršanům a teď se diví, že mu Peršané šlapou po písečku a kamarádi se k němu otáčejí zády;
  • Rusko a spřízněné režimy, které mění lež v infrastrukturu a krizi ve vlastní obchodní model;
  • Blízký východ, kde se ze zákoníku stává hadr na podlahu, z příměří přestávka na přezbrojení a z civilistů spotřební materiál.
1. Tři příměří, žádný mír
  • Na Blízkém východě se v posledních dnech vyhlašovala příměří, prodlužovala příměří a diplomaticky obcházela příměří.
  • Stabilita se z toho kupodivu nerodí. Homo sapiens navázal globální civilizaci na úzký pás vody a nyní hystericky sleduje, zda je otevřený, zavřený, nebo v kvantovém stavu mezi obojím. Pozorovatel uzavírá sázky na to, kdy bude Hormuzský průliv oficiálně přejmenován na Schrödingerův.
  • Trump zrušil vyslání svých lidí na další jednání s Íránem, íránská strana odjela bez výsledku a region zůstává ve stavu, kdy se formálně mluví o míru, ale fakticky se jen oddaluje další kolo násilí.
  • Mezinárodní měnový fond teď už otevřeně počítá s tím, že válka na Blízkém východě je novou velkou zkouškou pro světový růst.
2. Beztrestnost prodávaná jako civilizace
  • Během křehkého příměří na jihu Libanonu pokračují demolice domů, omezení návratu civilistů i další posouvání „bezpečnostní“ linie do libanonského území.
  • Izraelský deník Haaretz přinesl svědectví vojáků o rozsáhlém rabování civilního majetku – od motorek a televizí po koberce a nábytek. Velitelé izraelských jednotek o tom podle výpovědí věděli a většinou to účinně nezastavili.
  • Izraelské jednotky zabily novinářku Amal Khalil a těžce zranily fotografku Zeinab Faraj. Podle libanonské strany další palba na dlouhou dobu znemožnila přístup záchranářům; Izrael to popírá a tvrdí, že na novináře necílí. Kdyby těch náhodně zabitých novinářů nebylo tolik, snad by tomu ještě někdo věřil. Jako obvykle následuje rituál: exces, výjimka, prošetří se… a jede se dál.
3. Tchaj-wan a čínský tlak bez výstřelu
  • Tchajwanský prezident Lai Čching-te musel odložit cestu do Eswatini poté, co tři africké státy náhle zrušily povolení k přeletu jeho letadla.
  • Tchaj-pej to označil za výsledek čínského tlaku a ekonomického nátlaku.
  • Peking vše popřel a zároveň pochválil dotčené země za dodržování principu jedné Číny.
  • Tento druh agrese nevypadá dramaticky, protože nic nehoří a nestřílí se. Jen se po kouscích přepisuje realita, zužuje prostor a tiše škrtí.
4. Humanitární slepá skvrna
  • V Súdánu dál běží největší humanitární katastrofa současnosti.
  • Světový potravinový program se po třech letech vrací do Chartúmu, což se na první pohled jeví jako dobrá zpráva, jenže se vrací do hlavního města, zatímco rekordní hlad, rozvrácená země a miliony lidí v nouzi zůstávají na periferiích.
  • Vidíme… vlastně nevidíme slepou skvrnu lidské civilizace: katastrofu bez kamer, bez bílých přileb a bez ropných mapek. Není dost fotogenická, nemá dost geopolitického testosteronu a nevytváří správné večerní televizní drama.
  • V Súdánu se nadále umírá v tichu, které západní publikum považuje za klid.
5. Papež se hlásí
  • Papež Lev XIV. vyzval světové lídry, aby odložili zbraně a vrátili se k dialogu. Na tom není nic převratného ani revolučního.
  • Papež také připomněl, že církev by se konečně mohla přestat točit kolem cizích ložnic a získat čas na důležitější témata, třeba spravedlnost, rovnost, svobodu a důstojnost.
  • Kam to spěje, když věta „zkuste místo války dialog a místo sexuality řešte spravedlnost“ působí na část světa jako radikalismus?
6. Veřejný prostor pod útokem
  • Evropská služba pro vnější činnost znovu popsala informační manipulaci jako infrastrukturu, nikoli jako sérii náhodných lží: jde o sítě, kanály, nastrčené weby, koordinované kampaně a dlouhodobé podkopávání důvěry.
  • Dezinformace se šíří zvlášť dobře tam, kde se podaří vyvolat morální rozhořčení a kde jim algoritmy ochotně přidají další kyslík.
  • Cizí mocnost přihodí jed, domácí platforma ho roznese a společnost pak afektovaně předstírá, že se spontánně zbláznila.
  • Stručně, jasně, výstižně: na veřejný prostor zvenku systematicky tlačí Rusko a Čína a zevnitř jej rozežírají platformy optimalizované na pozornost, pobouření a konflikt.

Poznámka pozorovatele:
Stačí rozklepat jeden region jako vídeňský řízek a fosilní civilizace druhu Homo sapiens začne preventivně šlapat po cenách ropy, dopravy i vlastních nervech. K tomu si vystavěla digitální agoru s přístavbou pro kasino na emoce a teď se diví, že u stolů sedí propaganda, zášť a algoritmy, které mají nejraději červenou. A pak je tu ještě tichý zabiják, který neposílá lodě ani stíhačky. Vyřídí pár telefonátů, tři revokovaná povolení a na správných místech jemně připomene, kdo je tu teď pánem. 

EVROPA

V minulých dílech jste viděli
  • Evropu, která přestala čekat, co udělají jiní, a začala řešit vlastní obranu, infrastrukturu i odolnost;
  • Ukrajinu, která už není jen příjemcem pomoci, ale i zdrojem zkušeností, technologií a tvrdých lekcí z moderní války;
  • Severní a pobaltské státy, které neřeší dojmy, ale kabely, zálohy, zbraně a připravenost;
  • Maďarsko, které ukázalo, že boží mlýny melou sice pomalu, ale jistě, a že i na Orbána jednou dojde. Tedy – došlo. Na odpojení tohoto vnitřního blokátoru reaguje kontinent překvapivě svižně.
1. Sever Evropy
  • Sever Evropy už nevede filozofické debaty o tom, zda je Rusko hrozba. To je dávno provozní realita. Řeší se tu šedé operace, digitální infrastruktura a ruské ponorky u podmořských spojů.
  • Británie a Norsko veřejně popsaly společnou operaci proti ruské aktivitě v severním Atlantiku.
  • Estonsko od roku 2026 zvedá obranné výdaje nejméně na pět procent HDP, buduje rozsáhlou rezervní infrastrukturu a zajišťuje intenzivní vojenský výcvik svých občanů.
2. Ukrajina a dvacátý sankční balík
  • Evropská unie schválila poslední právní díl velkého, devadesátimiliardového úvěru pro Ukrajinu.
  • Současně přijala dvacátý sankční balík proti Rusku, který míří na lodě stínové flotily, finanční sektor, kryptoslužby i další články ruského válečného provozu.
  • Nebyl to jen Kreml, komu to zvedlo tlak: Peking oficiálně protestoval proti tomu, že se na sankční seznam dostaly i čínské firmy a jednotlivci. Evropa zvedla prostředníček, aby připomněla, že kdo pomáhá obcházet ruské restrikce, nemůže se donekonečna tvářit jako neutrální obchodník.
3. Orbán padl pod stůl
  • Viktor Orbán si po volební porážce nepřevezme mandát v novém parlamentu. Místo toho se chce věnovat přestavbě Fideszu.
  • Šestnáct let přestavby státu k obrazu jednoho muže sice nezmizí přes noc, ale i dlouho pěstovaný autoritářský provoz může ztratit tah ve chvíli, kdy společnost přestane bavit dělat mu komparz.
4. Přátelství jako zbraň
  • Moskva zastavila tranzit kazašské ropy ropovodem Družba do Německa.
  • Jako náhradní řešení nabídla přepravu přes vlastní přístavy. Právě ty ale patří mezi časté cíle ukrajinských dronů.
  • Vzniká tak elegantně cynická situace: Rusko se snaží přimět Evropany, aby sami začali tlačit na Ukrajinu kvůli „bezpečnosti dodávek“. Kreml tak znovu připomíná, že ropa pro něj není komodita, ale páka.
  • Název „Družba“ tedy „Přátelství“ dnes působí stejně přesvědčivě jako název „mírová operace“. Evropa znovu zjišťuje, že když si jednou vybuduje pohodlí na potrubí z imperiálního státu, účet nepřichází jen v eurech, ale i v politickém vydírání.
5. Evropští lídři
  • Francouzský prezident Emmanuel Macron vyzval Evropu, aby se probrala, začala brát vážně vlastní obranu a nespoléhala na staré jistoty. Má pravdu, předsedo. A nic na tom nemění, že o tom tady už drahnou dobu mluvíme, Mlho.
  • Český prezident Petr Pavel v debatě o budoucnosti Evropy mluví o potřebě hlubší evropské integrace a o tom, že dává smysl jednat s Francií i o jejím jaderném odstrašení. Jinými slovy: evropská bezpečnost už nemůže dál fungovat jako studentský projekt s americkým garantem na poslední stránce.
  • Italská premiérka Giorgia Meloni nemile překvapila Donalda Trumpa, když jeho útok na papeže označila za nepřijatelný. Italská krajní pravice má kupodivu také své limity – a hádka s papežem je očividně překročila.
  • A Donald Tusk si před mikrofonem oddychl, že na evropská jednání konečně přestali chodit Rusové, když se za jeho zády mihl Fico…
Poznámka pozorovatele:
EU je možná těžkopádný organismus. Jenže i těžkopádný organismus se dokáže pohnout, když mu přestanou svazovat nohy vlastní paraziti. A když se mu navíc někdo odváží hrabat v kabelech, může se rozjet jako parní válec a pak už ho nebude snadné zastavit.

ČR

V minulých dílech jsme viděli prostor,
  • kde vyhrává směs trollingu, pózy a mocenské hulvátštiny;
  • kde neplatí argumenty, ale peněženka a chaos, který rozežírá důvěru ve stát, instituce i samotný smysl demokracie;
  • kde se veřejný zájem stává rozpočtovou přítěží a holdingové zájmy národní prioritou;
  • kde se extremismus bagatelizuje, podvody normalizují a odbornost tomu všemu jen překáží;
  • kde i obránci demokracie bez větších potíží sehrají roli užitečných idiotů a pomohou vyrobit další dávku veřejného znechucení;
  • kde nejsou potřeba občané, ale poslušné marionety;
  • a kde se proto znovu sahá na práva žen, svobodu a důstojnost.
1. V elitním klubu
  • Česko je členem elitního klubu nejbohatších států světa. Podle IMF má letos HDP na hlavu v paritě kupní síly přes 63 tisíc dolarů a Světová banka ho dál řadí mezi vysokopříjmové ekonomiky.
  • Přesto se tváří, že si nemůže dovolit veřejnoprávní média, knihovny ani základní veřejnou infrastrukturu. Na mocenské pohodlíčko a holdingové priority ale Alenka vždycky něco vyštrachá.
  • Každopádně: Skoti i strýček Skrblík se mají co učit.
2. Skončit s tím věčným přemýšlením
  • Máme se zjevně příliš dobře, a proto chce podle zjištění Deníku N ministerstvo financí přestat vydávat každoroční analýzu, která hodnotí, zda Česko může přijmout euro.
  • Ani o federalizaci Evropy nemá smysl přemýšlet. Babiš to nechce, tak to logicky nemohou chtít ani našilidi.
  • Ruší se samotný rituál přemýšlení. Není čas ztrácet čas posuzováním reálných možností, přínosů, způsobů provedení a nechávat si dveře otevřené do klubu nejsilnějších a nejbohatších hráčů světa. Mezi dravci a predátory je lepší zůstat sám a nezávislý. Říkala to Máňa z pošty. A nějakej flastenec.
  • Tak rychle hlavu do písku. Budeme koukat, až tu Babiš nebude.
3. Zaříznout ve prospěch holdingu
  • Je třeba zaříznout všechno, co dělá z lidí občany místo levné a poslušné pracovní síly: knihy, vzdělání, kulturu, veřejnoprávní prostor i schopnost orientovat se ve světě.
  • Povinné plavání v základních školách? Děcka s dobrou fyzičkou dělají jen problémy.
  • Projekt Česká knihovna? Ještě by nám našilidi začali číst.
  • StarDance? Ve veřejnoprávní televizi? To nechce ani Klempíř. Kultivace lepšolidí poškozuje ochotu makat u linky v holdingu. A poslyšte, Kefalín, čo je to také veřejnoprávní?
  • Hlavně aby nebyl omezen noční prodej alkoholu, stará se ministr plazení se do schodů.
4. Zaříznout veřejnoprávní média
  • Kdo tu vlastně chce ta veřejnoprávní média?
  • A kdo tu mluví o cenzuře? My chceme ticho a klid na práci, že Ano? My nepotřebujeme cenzuru. Kdo drží kasu, drží mantinely. A kdo drží mantinely, tomu stačí rozpočtová poslušnost.
  • Proti vládnímu plánu zrušit poplatky za veřejnoprávní média a převést financování České televize a Českého rozhlasu pod státní rozpočet vyšly do ulic tisíce studentů. Možná bude třeba trochu zaříznout i školy.
  • Odbory také. V obou institucích vyhlásily stávkovou pohotovost.
5. Zaříznout komunikaci s veřejností
  • Kvalita komunikace s veřejností byla terčem kritiky už za minulé vlády. V případě Babiše se posouvá mílovými kroky směrem – do sklepa.
  • Dělá se to třeba takto: Rozhovor natočený Armádou ČR se zdrží v přetahované mezi armádou a ministerstvem obrany, které však popírá, že zveřejnění blokuje.
  • Na svůj soukromý profil ho triumfálně vypustí nějaký influencer – jako by nešlo o obsah vytvořený veřejnou institucí a zaplacený daňovými poplatníky, ale o kořist z koaličního lovu. Nějaký vejfukář by se k tomu hodil, třeba ten Macinka.
  • Strategická komunikace státu připomíná hospodskou rvačku o megafon.
6. Zaříznout odbornost
  • Z čistek ve státní správě čím dál víc prosvítá ideologie, truc a potřeba zbavit se lidí, kteří mají drzost mluvit erudovaně, nahlas, ale hlavně tak, že jim ani Turek nerozumí.
  • Tenhle Turek chtěl „deratizovat parazity“. Prý tím nemyslel úředníky. Jen některé úředníky.
  • Ve skutečnosti začal s deratizací svých kritiků ve výzkumném ústavu pod resortem životního prostředí. Odbornost ven, póza dovnitř. Je to rychlejší než si prostudovat vlastní agendu a nebýt za blba.
  • Český stát to sice k profesionalitě neposune, ale nevadí. Aktuálně frčí model okoukaný z ruských stepí, v němž je loajalita k momentální partě důležitější než kompetence.
7. Zaříznout cesty
  • Petr Pavel nevzdává svůj plán odjet v červenci do Ankary na summit NATO. Pokud Babiš s vejfukáři nepřijdou k rozumu, vyrazí na koncert ZZ Top. Nic proti staříkům s kytarami, ale není bezpečnost státu důležitější?
  • A když už tu byla řeč o Tchaj-wanu, předvedla česká vláda vlastní verzi preventivní opatrnosti: odmítla předsedovi Senátu poskytnout vládní letoun pro cestu s podnikatelskou a akademickou delegací.
  • Někde se realita přepisuje telefonáty a přeletovými povoleními, jinde domácím rozhodnutím, že je lepší neriskovat příliš hlasitý signál směrem k Pekingu.
8. Ruská rodinná linka
  • Voxpot upozornil na nepříjemnou personální vazbu v okolí premiéra.
  • Poradkyně pro svobodu projevu Natálie Vachatová má bratra – Fedora Vachatu. Ten podle veřejných ruských zdrojů podniká v tvrdém inkasním byznysu jak v Rusku, tak na okupovaných územích Ukrajiny.
  • Babiš znovu ukazuje svůj zvláštní talent na výběr personálu: vždycky objeví figurku, za kterou je nějaký ten podfuk, vydírání a známý ruský smrádek.
  • V normálně fungujícím státě by dávno blikala červená kontrolka. Tady se řeší, kdo na ni upozornil.
9. Post-antibabiš reality
  • Část opozice si myslí, že Babiš není epizoda, ale režimový fakt, na který už dávno nestačí moralistní okřikování ve stylu TOP 009.
  • Nový šéf lidovců Jan Grolich proto nabízí méně moralizování, méně kulturních válek a možná i občasnou dohodu s ANO „v zájmu republiky“. Jenže u lidovců vždy visí ve vzduchu podezření, že se zase jen přilepí k moci.
  • Komu vadí lidovci, ten přijímá obdobné signály ze sesterské ODS. Z původní koalice drží původní fazónu jen Topka. Ale ta skomírá na hadičkách.
Poznámka pozorovatele:
Mentální okna zavřená, vzduch vydýchaný, hlavně si zachovat národní pohodlí.

ZÁVĚR

Planeta přitápí pod kotlem a najíždí na režim sušičky. Civilizace roku 2026 zůstává rozdělena mezi ty, kdo se ještě snaží zachraňovat, co se zachránit dá, a ty, kdo rozebírají veřejný prostor, demokratické instituce a základy míru s profesionalitou účetních a morálkou… ne, nehodlám urážet hyeny ani jiné pozemské tvory.

Myslíte si, že tenhle příběh je pravdivý? Bohužel ano. Tohle není Věřte, nevěřte. Tohle není fikce. Tohle je svět. Jediný životaschopný svět široko daleko.
Tak snad zase příště.

Všechny zprávy

Komentáře