 |
| Zdroj: Fotobanka Pixabay |
Období: 27. 4. – 10. 5. 2026
Stav druhu připomíná nebohého Timmyho. Ten možná žije. Možná nežije. Zcela jistě však existuje jako datový problém. Data údajně jsou, ale nejsou veřejně dostupná, natož ověřitelná. Vysílač vysílá, ale nikdo přesně netuší odkud.
Stěrače stírají.
1. USA – stát, který si vybírá mezi demokracií, fašismem nebo samoobsluhou pro geronta s mocí
Druh Homo sapiens přejmenovává rány, aby nebolely: válku na potyčku, zásah na incident, chaos na řízenou reakci a jednání se zbraní v ruce na diplomacii. Vinu kolektivizuje podle vlajky, jména nebo víry, protože populismus je mentálně levný a politicky výnosný. Po týdnu bunkrů, dronů, lobbingu a trestů smrti s odkladem působí paterčata v Etiopii jako zpráva z paralelního vesmíru.
Účet za požadavek na jednomyslnost je dlouhý: Ukrajina, sankce, ropa, obrana, rozpočet, migrace, energetika… ten elegantní unijní mechanismus, díky němuž mohl jeden pyroman na pár let zamknout hasičárnu, byl poměrně drahý luxus. Rusko mezitím žebrá o příměří, aby mohlo slavit 80 let staré vítězství bez jistoty a lesku tanků, zato s vůdcem, kterému se udělají osypky, kdykoliv uslyší dron. Nebo elektrickou sekačku na trávu.
Česká politická technologie roku 2026 je jednoduchá: zhasni tam, kde jsou účty; rozsviť tam, kde je strach; utlum média, která by se ptala, a publiku předhoď starého nepřítele, ať má co žvýkat. Česká bezpečnostní politika roku 2026 má zvláštní choreografii. NATO chce závazky, armáda peníze, prezident chce jet na summit, premiér chodí na truc pozdě. Jenže druh Homo sapiens je těžké hodnotit jednotně. Ve stejném týdnu dokáže vyrábět propagandu, mlžit kolem miliard, štěkat na sousedy kvůli smíření. A pak stojí s bílou růží proti rozlícenému davu, připomíná humanistické hodnoty nebo zachraňuje cizí klíče od auta.
V USA prezident testuje stát jako samoobsluhu a demokracie se mění v technický problém k hacknutí.
Rusko slaví vítězství bez jistoty, bez tankového lesku a s vůdcem, který se bojí sekaček s vrtulkami.
Evropa počítá, kolik stojí páteř, obrana, Ukrajina, energie a vlastní budoucnost.
Česká vláda míří reflektorem na vše, co budí strach a hněv, zhasíná u nepohodlných dat a tajně doufá, že se někde najde dvacet miliard na obranu.
Planeta schne, posílá viry na výletní lodě, nechává velrybu zmizet mezi daty a občas připomene, že naděje může mít podobu pěti novorozenců v Etiopii, běžících prezidentů v Praze nebo holuba v Přerově, který s ničím nepomohl, ale taky nic nepodělal.
Myslíte si, že tenhle příběh je pravdivý? Ne?
Tak vážení, tenhle příběh je pravda, ať sním svůj klobouk, jestli jsem vám lhal...
SVĚT
V minulých dílech jste viděli:- Příměří bez míru.
- Beztrestnost jako proceduru.
- Tichou agresi bez výstřelu.
- Súdán mimo záběr.
- Veřejný prostor na kyslíku algoritmů.
1. USA – stát, který si vybírá mezi demokracií, fašismem nebo samoobsluhou pro geronta s mocí
- Trumpova žaloba na IRS a ministerstvo financí o 10 miliard dolarů je novým fenoménem – prezident žaluje stát, který zároveň řídí, tzn. žalobce, žalovaný i šéf žalovaného sedí v témže organismu. Stát jako samoobslužný bufet, na to nepřišel ani ten Jouda z české Strakovky.
- To se pak nemůžeme divit, když základní pilíře demokracie, systém brzd a protivah, potřebu a hierarchii NATO, důležitost Ukrajiny i ochrany přírody musí demokratům i republikánům v americkém kongresu vysvětlovat dědičný monarcha, feudál, král Karel III., panovník země, navzdory které vznikly Spojené státy. Jako republika. Demokratická republika. Která vznikla právě proto, aby se zbavila dědičné monarchie. A v parlamentu této země působil dědičný monarcha příčetněji než místní lidem zvolený prezident.
- A opět na nás vykoukl starý dobrý Epstein. Co ještě musí Trump udělat, aby na něj lidi zapomněli? Tentokrát se objevila údajná Epsteinova poznámka před sebevraždou, která otevírá další kapitolu nekonečného seriálu. Pokračování drží linku: Oběti chtějí spravedlnost. Publikum chce jména. Mocní chtějí redakci. Stát dodává černý fix.
- Jenže Američani nejsou troškaři a nezůstávají při jedné aférce. Bývalý floridský kongresman David Rivera byl uznán vinným z tajného lobbování pro venezuelskou vládu, neregistrování se jako zahraniční agent a praní peněz v souvislosti s kontraktem za 50 milionů dolarů. V procesu figurovalo i jméno Marca Rubia, Riverova dlouholetého přítele, který – samozřejmě – o ničem nevěděl. Z případu vyplývá, že demokratický proces je sice posvátný, ale když jsou prostředky, funguje na objednávku.
- Pak tu máme Portoriko, které je americké akorát na to, aby jeho obyvatelé mohli sloužit v armádě. Ne dost na to, aby měli plná politická práva. A když se do toho připlete vězeňský gang, drogy a hlasy, guvernérka, Trumpovo ministerstvo spravedlnosti a vyšetřování, které se podezřele zbrzdilo, systém se začne tvářit, že nevidí provázky.
- Což stále více lidí přivádí k otázce: Budou americké volby stále demokratické? Demokracii možná už není třeba bourat útokem na Kapitol. Stačí vhodně nastavit formuláře, výjimky, seznamy, represivní složky, ICE, deportace, zatýkání, soudní spory, voličské seznamy, administrativní chaos… Když se instituce tváří jako formulář, násilí vypadá méně dramaticky. Pořád je to ale násilí. Násilí s kolonkami.
- Zapomeňte na předchozí body, Pentagon přišel s něčím mnohem důležitějším. Zveřejnil první várku odtajněných UFO/UAP souborů. Materiály sahají desítky let zpět a zahrnují hlášení, výpovědi, staré záznamy i pozorování. Co na tom, že se z toho opět nedozvíte nic, co by oficiálně potvrdilo jakoukoliv mimozemskou technologii? To nic vám nabízí hodně mlhy, hodně prostoru pro projekci, málo pevné reality. A tak to máme rádi.
- Maduro je pryč, problémy zůstávají. Venezuelské instituce i lidé už slyšeli tolik slibů, že jim z nich praskají kolektivní bubínky.
- Američané mluví o prosperitě a ropě, jenže rozbitý stát se nepostaví tím, že někdo převezme potrubí. Tisíce děkovných dopisů… se zatím nekoná.
- Další destinace: Kuba? Co nabízí Kuba? Zatím nic, co by stálo za osvobozování.
- Írán zřejmě zasáhl americké základny v regionu citelněji, než Washington veřejně přiznává. Trump zatím nazývá zásah „omezeným incidentem“, válku „potyčkou“ a chaos „kontrolovanou reakcí“. Základny tím neochrání. Své ego… snad.
- Íránský ministr zahraničí Abbás Araghchi obvinil USA, že pokaždé, když je na stole diplomatické řešení, volí vojenské dobrodružství. Do toho střety v Hormuzu, americká palba na íránská plavidla a Trumpovo tvrzení, že příměří pořád trvá.
- Írán získává v části světa morální výhodu. Stačí, že protivník vypadá ještě hůř. Teherán se tváří jako mírotvorný klub, Washington působí jako chaotický trouba, několik zasvěcených obchodníků v zákulisí si mne ruce, jak to sype. Jim. A normální lidé… koho zajímají lidé?
- Čím dál tím víc je třeba připomínat, že Izrael je stát a jeho vláda nese odpovědnost za své činy, zatímco Židé ve světě nejsou tiskové oddělení izraelské vlády. Kritizovat Izrael není antisemitismus. Obviňovat Židy jako národ za činy Izraele antisemitismus je.
- Za připomenutí také stojí, že už Hannah Arendt ve 40. letech varovala, že židovský národní stát v Palestině prosazený proti Arabům povede k trvalému konfliktu, militarizaci a závislosti na velmocích. Zkrátka, pokud založíte bezpečí na nacionalismu, etnickém výlučném právu a trvalém nepříteli, obvykle nevznikne bezpečný domov, ale pevnost s úzkostí ve zdech. Otázkou je, jak s tím naložit dnes?
- Autokraté mezi sebou obchodují jednoduše: jeden má válku, ale nedostává se mu lidí ochotných válčit, druhý má v lágrech spoustu zoufalých lidí ochotných udělat cokoliv, aby nemuseli být v tom lágru, ale jinak jeho země připomíná vykradený krám. Zkrátka – jeden potřebuje lidi, druhý potřebuje lidi nakrmit, obléknout, zabezpečit. Smrt se pak přelakuje na hrdinství a postaví se jí památník.
- Severní Korea otevřela památník vojákům, kteří bojovali a padli za Rusko proti Ukrajině. Přesný rozsah ztrát režim nepřiznává; odhady mluví o tisících padlých či zraněných, kteří se stali nehynoucím důkazem rusko-severokorejského spojenectví. Na věčné časy nebo tak nějak.
- Před pár měsíci jsme zaznamenali zvláštní úbytek vysokých vojenských potentátů v Číně, resp. pár z nich doslova ze dne na den zmizelo.
- Teď se dva z nich objevili. Bývalí čínští ministři obrany Wei Fenghe a Li Shangfu dostali tresty smrti s dvouletým odkladem (prý to znamená doživotí, ale kdo ví, co v tomto případě doživotí znamená, resp. kdo a jak jej ukončí).
- Prý to bylo za korupci. V čínské praxi to zpravidla znamená jemnou připomínku, kdo smí krást, kdo kradl špatně a kdo už politicky dosloužil.
- Politická zpráva je jasná: armádní očista pokračuje.
- Australská One Nation získala poprvé křeslo v dolní komoře federálního parlamentu, když David Farley vyhrál doplňovací volby ve Farreru.
- Výsledek vládu nesrazí, ale ukazuje drolení tradičních stran a sílení populistického proudu.
- Etiopanka Bedriya Adem porodila po dvanácti letech snahy o dítě paterčata – čtyři chlapce a dívku – v nemocnici Hiwot Fana.
- Těchto pět nových savců na SOL-3 zatím nic neprivatizovalo, nikoho nebombardovalo a ani nevydalo prohlášení o historickém poslání. Velmi slibný začátek.
Druh Homo sapiens přejmenovává rány, aby nebolely: válku na potyčku, zásah na incident, chaos na řízenou reakci a jednání se zbraní v ruce na diplomacii. Vinu kolektivizuje podle vlajky, jména nebo víry, protože populismus je mentálně levný a politicky výnosný. Po týdnu bunkrů, dronů, lobbingu a trestů smrti s odkladem působí paterčata v Etiopii jako zpráva z paralelního vesmíru.
EVROPA
V minulých dílech jste viděli:- Evropu bez iluzí.
- Družbu bez přátelství.
- Maďarsko bez Orbána, Fidesz bez náhradních dílů.
- Evropská jednání bez ruských štěnic. Snad.
- Evropské lídry bez servítků.
- A dvacátý sankční balík z něhož praská žilka Moskvě i Pekingu.
- Ukrajinská operace Pavučina z června 2025 zasáhla ruské strategické letectvo hluboko v ruském týlu. Sundala tak ze zdi nápis „bezpečná zóna“. A to je v impériu postaveném na strachu poměrně zásadní rekonstrukce interiéru s hlubokým dopadem na cara i poddané.
- Putin kdysi přesvědčil národ, že je nesmrtelný symbol dějin. Hořící Tuapse, zásahy v Permu a další smrt vysokého vojenského činitele generálplukovníka Stanislava Petrova, ho přinutily zakázat kuchařům mobily, dřepnout si do bunkru a skrývat se před sekačkami s vrtulkou.
- Trump oznámil třídenní příměří mezi Ruskem a Ukrajinou od 9. do 11. května, včetně zastavení bojů a plánované výměny 1000 zajatců na každé straně. Z hlediska Ukrajiny má výměna zajatců smysl; z hlediska Moskvy nejde ani tak o lidi, jako spíš o ticho, které carovi umožní vystrčit nos z díry a nerušeně oslavit vítězství… aspoň to 80 let staré.
- A tak mohl na Rudém náměstí znovu vysvětlovat, že ruská válka proti Ukrajině je „spravedlivá“ a za všechno může NATO. Ubylo mu posluchačů. Bezpečnostní nervozita přinesla omezený přístup zahraničních médií a přehlídku bez obvyklé pompy a lesku.
- Počet ruských žádostí o schengenská víza znovu roste. Překvapení a otázky na obou stranách hranice. Proč vlastně chtějí lidé z té úžasné země snů cestovat do dekadentní Evropy? Prchají před režimem, jedou za rodinou, nebo si chtějí odpočinout v lázních po náročné službě impériu? Samé otázky.
- EU finalizuje velkou podporu Ukrajině, sankční tlak na Rusko a řeší, co znamená bezpečnost v době, kdy americký partner působí jako router po zásahu bleskem. K tomu nový evropský rozpočet, náklady na obranu, energetiku, hranice, průmysl, dotace... Kdo platí, ten rozhoduje. Kdo ne, nadává na zlý Brusel.
- Maďarsko zahájilo velký úklid. Péter Magyar složil přísahu a slíbil obnovu institucí, boj s korupcí a návrat Maďarska do Evropy. Hezky se to poslouchalo, ale plíseň zdi jen tak neopustí, bude potřeba hodně sava.
- V rámci bolestivého odvykání na ruský plyn EU neomylně hmatá po čínském vypínači. Naštěstí včas bliká červená kontrolka a než se stará dáma stačí přesunout z jedné pasti do druhé, přece jen si zkontroluje, kdo drží software, měniče a přístup do sítě. Ve svém věku už ví, že Čína, Rusko, Írán a KLDR nejsou zrovna ideální partneři na energetický taneček a snad si z toho vyvodí správný závěr.
- Někteří jedinci druhu Homo sapiens po tisíciletích vývoje stále ještě nechápou jednoduché pravidlo „když to nechce, tak to nechce“. Evropský parlament jim usnadní porozumět situaci schválením celounijní definice založené na svobodném, informovaném a odvolatelném souhlasu. Souhlas nezahrnuje jen fyzickou kategorii, ale i tu digitální. EU se zároveň dohodla na zákazu AI aplikací vytvářejících sexualizované snímky skutečných lidí bez jejich předchozího souhlasu. Pár nechápavých se bouří, pár plácá o cenzuře. Pozorovatel mlčí. Nikoli ze souhlasu, jen z únavy.
- Evropa dlouho věřila, že americký deštník je bezpečnostní záruka. Trumpovo oznámení o stažení části amerických vojáků z Německa naznačuje, že deštník drží člověk, který ho může v půlce bouřky složit, protože se urazil na meteorologickou mapu.
- Řecké úřady zajistily u břehů Lefkady podezřelý námořní dron s výbušninami, zřejmě ukrajinského původu. Největší hrozbou na moři bývaly bouře. Homo sapiens k nim dnes přidal autonomní čluny s výbušninami, geopolitickou nejistotu a otázky typu „čí to sakra je a proč to pořád běží?“
- Tenerife se drony zatím vyhýbají, zato tam přistála loď MV Hondius, s nezvaným návštěvníkem hantavirem. Homo sapiens má krátkou politickou paměť a dlouhou virovou úzkost. V některých případech je to škoda. V jiných možná jediná věc, která mu ještě funguje.
- Americká diplomacie roku 2026 připomíná domácnost, kde jeden člen rodiny rozbíjí nádobí a druhý objíždí sousedy s vysvětlením, že šlo o výraz vášně pro keramiku. Rubio přijel do Itálie žehlit Trumpovy výroky. Neuspěl. Meloni požaduje omluvu.
- Také Španělsko odmítá automatické přikyvování Washingtonu a uzavřelo svůj vzdušný prostor pro americké operace proti Íránu. Někdo ve střední části EU se tomu diví a čte to jako „levičáci se už úplně podělali“. Mohl by si dát chladivý obklad a doplnit si informace o Středomoří, Maghrebu, Atlantiku a Latinské Americe.
- Kavkaz připomněl, že geopolitická gravitace Moskvy je pouhý zvyk, ne fyzikální zákon. Zvyky se dají odnaučit, a tak se i Arménie otáčí k EU, podepisuje dohody, hostí summity. Ruská vojenská základna tomu zatím nevadí, Moskva se zatím zmohla jen na okázalý hněv a plané výhrůžky.
Účet za požadavek na jednomyslnost je dlouhý: Ukrajina, sankce, ropa, obrana, rozpočet, migrace, energetika… ten elegantní unijní mechanismus, díky němuž mohl jeden pyroman na pár let zamknout hasičárnu, byl poměrně drahý luxus. Rusko mezitím žebrá o příměří, aby mohlo slavit 80 let staré vítězství bez jistoty a lesku tanků, zato s vůdcem, kterému se udělají osypky, kdykoliv uslyší dron. Nebo elektrickou sekačku na trávu.
ČR
V minulých dílech jsme viděli:- Bohatou zemi, která si ráda hraje na Popelku, ruší rituál přemýšlení a pro jistotu zařízne všechno, co z lidí dělá samostatné občany.
- Zvláštní organismus: dost bohatý na to, aby se mohl chovat dospěle, a dost vystrašený na to, aby si znovu a znovu vybíral malost jako životní strategii, loajalitu místo kompetence a opatrnost místo suverenity.
- Stálou potřebu zachovat národní pohodlí: nejlépe vleže, s hlavou v písku a rukou nataženou k Bruselu.
- Lidé se mají na pozoru před fašismem v uniformě, jenže on se připlížil s lookem zkrachovalého pornoherce v uváleném saku. Ukolébal posluchače slovy o zdravém rozumu, pořádku, tradici, obyčejných lidech a jakmile získal dostatečný počet hlasů, došlo na údajné nepřátele, menšiny, novináře, neziskovky a instituce.
- Autoritář nepotřebuje hned zakázat noviny. Stačí vysvětlit lidu, že veřejnoprávní média jsou drahá, zbytečná, neobjektivní a jejich financování je třeba „modernizovat“, zkrátka nejdřív zpochybnit mikrofon a potom odebrat baterky. Třetí dějství je na lidu, zpravidla se se zdviženým obočím podiví, proč je v místnosti slyšet jen vládní amplion. Ale možná se zmůže i na protesty proti zrušení mediálních poplatků a oslabení veřejnoprávních médií.
- Moderní politická manipulace už nevypadá jako plakát s vůdcem. Stačí ovládat reflektor: ukrajinskou kriminalitu přisvítit, přínosy ponechat ve stínu, sudetské Němce dramaticky přibarvit a kolem veřejných financí a Agrofertu vytvořit mlhu tak hustou, že by se dala krájet. Volič vnímá jen to, co vidí.
- Česká strategie „ono se to nějak“ narazila na realitu „ono se to nějak nedá“. Karel Řehka varuje, že bezpečný týl neexistuje a Česko se nemůže tvářit, že se ho konflikty netýkají. Také Babiš po jednání s Ruttem pochopil vážnost situace a otáčí u obranných výdajů. Ještě nedávno říkal, že Česko letos nesplní ani dvě procenta požadovaná v NATO a bude na 1,78 % HDP; teď má vláda najít zhruba 20 miliard, aby závazek splnila ještě letos.
- Dvacet miliard na obranu se voličům, kterým jste léta prodávali levné vlastenectví bez účtenky, vysvětluje špatně. Jak zavrtět psem? Přijedou přece sudetští Němci! Ti vždycky zabrali. Jejich sjezd v Brně sice měl být aktem smíření, ale my teď potřebujeme pořádnou clonu. Sorry jako, má smůlu celý Meeting Brno, Bavorsko, Söder a další. Odvolávat se na Babišovy sliby (to je pojem sám o sobě) je zbytečné. Má jiné zájmy a k nim mu dopomáhej SPD a ti dva blbci jejichž jména si nevybavuju.
- Když se živí nenávist, hloupost a hulvátství, aby měli potentáti klid na rabování státní pokladny, zpravidla na to doplácí obyčejný člověk. Na AFA festu je potom brutálně napaden německý hudebník, český ministr zahraničí vyhrožuje bavorskému premiérovi, český premiér nezvládá dodržovat termíny schůzek, čeští fanoušci hází zapálenou pyrotechniku mezi lidi na tribuně soupeře, čeští návštěvníci zoologických zahrad mlátí klackem bezbranná zvířata, která nemají šanci uniknout z výběhu, čeští komunisté se nerozpakují vychrstnout pivo na ženu s bílou růží připomínající oběti znásilnění. A pak tihle jedinci s čivavím rozhledem jdou a hrdě poučí španělského premiéra o politickém vývoji ve Středomoří.
- Jana Nagyová dostala v kauze Čapí hnízdo nepravomocnou podmínku a vysokou pokutu. Džentlmen z Wishe s poslaneckou imunitou ji v tom nechal samotnou. Práce pro Babiše je český sen. České sny občas přináší noční můry.
- NCOZ ukončila vyšetřování dceřiné firmy Penamu z holdingu Agrofert kvůli možné dotační kauze za 100 milionů korun na linku na toastový chléb. Civilizace, která dokáže proměnit toastový chléb v evropský trestní spis, si zaslouží zvláštní podkapitolu v dějinách savčí tvořivosti.
- Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond může začít vymáhat po Agrofertu podpory v řádu milionů kvůli střetu zájmů. Jedna instituce říká „v pořádku“, druhá si bere baterku a jde do sklepa.
- U běžného občana by se tyto „právní nejistoty“ řeší nejprve složenkou, lhůtou a výhrůžkou exekuce. U holdingu se čeká na právní analýzu.
- Nemocnice mají sloužit zdraví občanů. V českých podmínkách občas slouží také jako terénní učebna pro evropské žalobce.
- Ministryně pro místní rozvoj Zuzana Mrázová a kauzy z Bíliny: obecní byt, zakázky, exmanžel, diskotéka. Slova „já nic, já jen podepisovala“ znamená: byla jsem u toho, měla jsem pravomoc, můj podpis tam je, ale nerada bych, aby z toho někdo vyvozoval odpovědnost.
- Více než třetina Česka trpí nejhorším stupněm půdního sucha, lesy jsou ve stresu, březen a duben nejsušší od roku 1961. Sucho nemá tiskového mluvčího, nechodí do debat a neumí urazit prezidenta na síti. Taky zřejmě nečetlo prohlášení zimního ministra životního prostředí o ukončení klimatické krize. Přitom nepotřebuje ideologii, aby zničilo sklizeň. Bohatě stačí fyzikální zákony.
- Festival Dne vítězství na Staroměstském náměstí oživila žena v černých šatech s cedulí a bílou růží, připomínající ženy, dívky a děti, které se nestaly oběťmi války, ale „osvoboditelů“. Klidná žena, bílá růže a nenápadná cedule s historickým faktem vyvolala paniku a agresi publika, které si zvyklo uctívat minulost jen tehdy, když mu neklade zbytečné otázky. Tou ženou byla česká dokumentaristka Ivona Novomestská Remundová.
- Podobnou reakci vyvolala i další cedule popisující prostá historická fakta o sovětsko-nacistické spolupráci, která stála u zrodu II. světové války v letech 1939-1941. Ceduli připevnila na pomník rudoarmějcům skupina Kaputin. Pravda opět nevítězí, ale trpce bolí, proto byla cedule odstraněna.
- Česká levice testuje, zda lze být sociální, demokratická a zároveň nepůsobit jako příloha k autoritářskému guláši. Špidla, Dienstbier, Dolejš a další zkoušejí založit Novou sociální demokracii: proevropskou, levicovou, bez národoveckého zápachu. Dává to smysl, je to sympatické, skepse je na místě.
- Homo sapiens občas vytvoří jedince, kteří místo aby se přidali k hluku, nakreslí na zeď obraz nebo napíšou větu. Je to překvapivě účinné. Svět má Banksyho. V české kotlině působí TIMO a občas řekne víc než velkouzenář a producent šmakulád na tiskové konferenci.
- Petr Pavel a finský prezident Alexander Stubb se proběhli Prahou. Pozorovatel zaznamenal vzácný jev: političtí samci se pohybovali vlastní silou a nepůsobili u toho jako ohrožení lidstva a biosféry vůbec.
- Když zapomenete v Přerově na náměstí klíče od auta na lavičce, a do akce na vaši záchranu se zapojí holub společně se šesti či sedmi kolemjdoucími, městskou policií a kamerovým systémem, na chvíli vás to přesvědčí, že svět je stále ještě v pořádku.
Česká politická technologie roku 2026 je jednoduchá: zhasni tam, kde jsou účty; rozsviť tam, kde je strach; utlum média, která by se ptala, a publiku předhoď starého nepřítele, ať má co žvýkat. Česká bezpečnostní politika roku 2026 má zvláštní choreografii. NATO chce závazky, armáda peníze, prezident chce jet na summit, premiér chodí na truc pozdě. Jenže druh Homo sapiens je těžké hodnotit jednotně. Ve stejném týdnu dokáže vyrábět propagandu, mlžit kolem miliard, štěkat na sousedy kvůli smíření. A pak stojí s bílou růží proti rozlícenému davu, připomíná humanistické hodnoty nebo zachraňuje cizí klíče od auta.
ZÁVĚR
Sektor SOL-3 tento týden ukazuje, že realita se řídí třemi nástroji: vypínačem, reflektorem a mikrofonem.V USA prezident testuje stát jako samoobsluhu a demokracie se mění v technický problém k hacknutí.
Rusko slaví vítězství bez jistoty, bez tankového lesku a s vůdcem, který se bojí sekaček s vrtulkami.
Evropa počítá, kolik stojí páteř, obrana, Ukrajina, energie a vlastní budoucnost.
Česká vláda míří reflektorem na vše, co budí strach a hněv, zhasíná u nepohodlných dat a tajně doufá, že se někde najde dvacet miliard na obranu.
Planeta schne, posílá viry na výletní lodě, nechává velrybu zmizet mezi daty a občas připomene, že naděje může mít podobu pěti novorozenců v Etiopii, běžících prezidentů v Praze nebo holuba v Přerově, který s ničím nepomohl, ale taky nic nepodělal.
Myslíte si, že tenhle příběh je pravdivý? Ne?
Tak vážení, tenhle příběh je pravda, ať sním svůj klobouk, jestli jsem vám lhal...
Komentáře
Okomentovat