Zpráva o sektoru SOL-3 / 015

dne
Zdroj: Fotobanka Pixabay
Rok 2026: Je to už 510 let, co Erasmus Rotterdamský ve spise O výchově křesťanského vladaře vysvětlil rozdíl mezi králem a tyranem. Král používá moc ve prospěch státu. Tyran ve prospěch svůj. Král se obklopuje lidmi, kteří mu smějí odporovat. Tyran pochlebníky, hlupáky a zločinci, kteří mu potvrzují, že je génius. Král stojí o svobodné občany. Tyran o rozhádané poddané. A když se zemi daří až příliš dobře, klidně vyrobí válku, aby lidem připomněl strach a sobě nepostradatelnost.

Období: 20. 7. – 2. 8. 2026

Stav druhu: Pět století uběhlo, kulisy se mění, role zůstávají. Tyrani si pořídili televize, algoritmy a jaderné kufříky. Občané stále doufají, že tentokrát už to dopadne jinak. Dějiny opakují tutéž lekci, lidstvo ji vyslechne, zatleská – a domácí úkol opět sežere pes.

SVĚT

V minulých dílech jsme viděli:
  • Summit NATO v Ankaře, kde se řešilo, kdo co vyrobí, zaplatí a dodá — a kdo přestane předstírat, že bezpečnost je výdaj pro případ, že jednou zbydou peníze.
  • Trumpovu Ameriku, která nařídila ICE ukončit hon na lidi v autech, na kanadské požáry odpověděla hrozbou cel a kauzu Epstein pootevřela jen natolik, aby se vyděsila vlastního odrazu a zase ji přiklopila.
  • Hormuzský průliv se zvláštním strážným andělem: nejprve region rozkolísá válkou, potom nabídne ochranu, stanoví cenu a celé to nazve bezpečnostní politikou.
  • Gadiho Eisenkota, který Izraelcům po letech Netanjahuovy vlády nabídl exotickou komoditu: odpovědnost. A Vatikán, který připomněl, že také palestinští uprchlíci potřebují jíst, pít a přežít.
  • Čínu jako technologicky trpělivou mocnost, která netráví čas nostalgií, ale staví budoucnost. Soláry, baterie, elektromobily — část světa se bude dekarbonizovat čínskými technologiemi, ať se jí to líbí, nebo ne.
  • Mezinárodní olympijský výbor, který znovu otevírá dveře ruským sportovcům. Neutralita je krásná věc, zvlášť když dovolí agresorovi vrátit se do arény dřív, než dohoří trosky.
  • Druh Homo sapiens, který snad pochopil, že obří termojaderný reaktor nad hlavou lze využít i jinak než k opalování a stížnostem na vedro. Obnovitelné zdroje poprvé předstihly uhlí.
  • A několik otřesů planety — geologických, politických i duševních.
1. Stručně ze světa
  • Země se znovu zatřásla, tentokrát v Japonsku. Nejméně 25 lidí zemřelo a tisíce dalších zůstávají v evakuačních centrech, často v extrémním horku. Planeta opět připomněla, že její kůra nemá stabilizační program.
  • Donald Trump oznámil historickou dohodu o odzbrojení Hamásu a stažení izraelských vojsk z Gazy. Hamás poprvé přijímá princip, že už nebude ozbrojenou mocí vládnoucí pásmu.
  • Zbývá vyřešit několik detailů: kdo najde všechny zbraně, zavře tunely, přiměje frakce poslechnout, ochrání civilisty a zajistí, že Izrael skutečně odejde. Mír je tentokrát o něco blíž. Pořád je však hlavně souborem podmínek, kterým nevěří ani ti, kteří je mají splnit.
  • Členské státy Mezinárodního trestního soudu odvolaly hlavního žalobce Karima Chána kvůli závažným obviněním ze sexuálního pochybení a zneužití moci. Nelze je zamést pod stůl jen proto, že Chán předtím žádal zatykače na Netanjahua, Gallanta, Putina nebo velitele Hamásu. Soud, který vyšetřuje zločiny druhých, musí zvládnout vyšetřit i sebe.
  • Jeho odvolání se zároveň stává odměnou pro státy, které chtějí soud rozebrat „cihlu po cihle“, nástupce dostává jasný návod: diktátory malých zemí vyšetřujte. U velmocí a jejich spojenců nejprve zkontrolujte vízum, účet a kariérní plán.
  • Spojené státy zaznamenaly nejvíc případů spalniček za desítky let. Do 24. července jich bylo přes 2 300 a proočkovanost dál klesá. Dezinformace tedy nekončí rozčileným statusem. Někdy pokračují přes dětskou nemocnici až na ministerstvo zdravotnictví, jehož šéf Robert F. Kennedy mladší po letech pochybností konečně doporučil očkování.
  • V Kongu se rychle šíří ebola způsobená variantou Bundibugyo, proti níž zatím není schválená vakcína ani cílená léčba. Nedůvěra a dezinformace vedou k útokům na zdravotníky právě ve chvíli, kdy jsou nejpotřebnější. WHO kvůli epidemii v Kongu a Ugandě vyhlásila stav mezinárodního ohrožení veřejného zdraví.
  • Brazilská Amazonie zaznamenala v roce 2025 nejmenší vypálenou plochu od začátku měření v roce 1985. V proudu zpráv téměř podezřele dobrá informace: politika, kontrola, vymáhání pravidel a občanská společnost někdy skutečně něco změní.
  • Jihoindická Kérala oznámila, že jako první indický stát odstranila extrémní chudobu. Není nejbohatší a nemá nejvíc miliardářů. Má však desítky let budované školství, zdravotnictví a tradici, podle níž stát slouží i lidem bez peněz, známostí a hlasitého lobbisty.
  • V roce 2021 vyslala přes 400 tisíc komunitních pracovníků, aby vyhledali nejchudší rodiny a zjistili, co jim chybí. Někomu dali byt, jinému léky, doklady, půdu, práci nebo stipendium. Nevysvětlovali lidem, že pomoc existuje na internetu. Došli za nimi.
  • Kérala chudobu neodstranila navždy. Ukázala však, že její nejhorší podobu lze omezit, když stát řeší konkrétní překážky konkrétních lidí. Problém totiž často nebývá v nedostatku peněz, ale v nedostatku zájmu.
2. Amerika na prvním místě
  • Trump se snaží válku s Íránem brzdit, další íránské útoky ho však tlačí k odvetě a americké zásoby klíčové munice se tenčí. Teheránu přitom může vyhovovat dlouhý omezený konflikt: režim mobilizuje společnost, hraje roli napadeného a zdražuje americkou politiku, aniž by se pouštěl do války, kterou nemůže vyhrát.
  • Totéž nejspíš platí pro Rusko. Válka nemusí být vítězná, pokud zůstává politicky užitečná.
  • Írán dodává Rusku zbraně pro válku proti Ukrajině. Rusko podle Kyjeva poskytuje Íránu zpravodajské informace pro konflikt s USA. Ukrajina mezitím zasahuje jejich logistickou trasu v Kaspickém moři. Války, které mapy kreslí odděleně, sdílejí lodě, drony, satelity i dodavatelské řetězce.
  • Vztahy Trump-Zelenskyj se zlepšily. Jejich „renesanci“ však brzdí Trumpův model pomoci: partnera udržovat při životě, ale ne natolik soběstačného, aby přestal potřebovat dodavatele.
  • Zelenskyj jednal o výrobě interceptorů Patriot přímo na Ukrajině. Dopadlo to po trumpovsku: nejprve příslib, potom ústup. Ukrajina má dostávat ochranu, nikoli schopnost vyrábět si ji sama. Americké zásoby jsou přitom napjaté právě kvůli Íránu.
  • Trumpovo zacházení s utajovanými dokumenty, personální čistky, politizace zpravodajských závěrů a prolínání státní politiky s rodinnými zájmy budí dojem, že americký bezpečnostní aparát už nemusí sloužit pouze státu.
  • Podle zatím nepotvrzených, ale údajně dobře podložených informací se ředitel FBI Kash Patel chystá do Moskvy jednat s FSB. Samotná schůzka šéfů služeb není skandál. I William Burns vozil do Kremlu zprávy, které nebylo vhodné posílat poštou. Rozdíl je v důvěře.
  • FBI má Spojené státy chránit před špionáží, vlivovými operacemi a cizími zásahy. Jestliže její ředitel zlehčuje ruské vměšování, spojenci oprávněně přemýšlejí, zda jejich informace skončí ve spise, v politickém koši, nebo ještě hůř.
  • Vzniká uzavřený kruh: čím méně spojenci Washingtonu věří, tím méně mu říkají. Čím méně ví, tím hůř rozumí světu. A čím hůř mu rozumí, tím víc rozhodnutí vyrábí další nedůvěru. Tentokrát nejde o uživatele sociální sítě, ale o velmoc s jaderným arzenálem.
  • Nizozemské služby už některé citlivé informace Spojeným státům neposkytují. Dánsko po Trumpových výhrůžkách vůči Grónsku zařadilo americké jednání mezi možné bezpečnostní hrozby.
  • Trump chce, aby spojenci nesli větší díl vlastní obrany. Postupně je tedy nutí budovat vlastní armády, průzkum i zpravodajské vazby. Možná tomu říká Amerika na prvním místě. Z evropského pohledu to stále víc připomíná návod, jak se bez Ameriky obejít.
3. Báječná léta s Trumpem
  • Americký miliardář Jeff Yass zbohatl na pravděpodobnosti, opcích a schopnosti najít rozdíl mezi tím, co zákon zamýšlel, a tím, co skutečně dovolil. Krátkodobé zisky dokázal převést na dlouhodobé kapitálové výnosy zdaněné zhruba poloviční sazbou.
  • Část ušetřených peněz pak vložil do kampaní za nižší daně, slabší regulaci a republikánské kandidáty. Nejprve využil zákon, aby mu zůstalo víc peněz. Potom využil peníze, aby ovlivnil zákon. Kruh se uzavřel a demokracie dostala fakturu.
  • Erasmus znal krále, tyrany, dvořany a lichváře. Jeffa Yasse neznal, ale princip by pochopil. Majetek kupuje vliv, vliv upravuje pravidla a pravidla dál soustřeďují majetek. Středověký velmož potřeboval vojsko. Modernímu stačí daňový poradce, super PAC a podíl v algoritmu.
  • Homo sapiens internetový řeší vlastní omyl smazáním příspěvku, zablokováním svědků a tvrzením, že nic takového nikdy neřekl. Laura Loomer zvolila vzácnější postup: přiznala chybu a nechala ji viset na síti.
  • Loomer dál zůstává radikální protrumpovskou aktivistkou s dlouhou historií konspirací a protiislámské rétoriky. Její obrat však přišel až ve chvíli, kdy se MAGA hádá o Írán, Izrael, Rusko a zahraniční politiku. Rusko jí začalo vadit hlavně proto, že spolupracuje s Íránem a překáží vlastnímu táboru.
  • Přesto může být pro Ukrajinu užitečnější než stovka perfektně informovaných liberálních komentátorů. Mluví k publiku, které nevěří evropským médiím, univerzitám ani expertům, ale věří jí. A nabízí jednoduchý únikový východ: „Nalétla jsem také.“
  • Ukrajina její obrat vítá. Když vám jde o život, nelze si vybírat spojence jen mezi absolventy správné morální školy.
  • Téměř patnáct let provozovala americká NOAA portál Climate.gov. Překládal veřejně financovaná data do srozumitelných map, grafů, článků a nástrojů pro učitele, novináře, zemědělce i krizové plánování. Měsíčně ho navštěvoval zhruba milion lidí.
  • V roce 2025 byli lidé, kteří portál vytvářeli, propuštěni. Data většinou zůstala na vládních serverech, jen se k nim člověk bez doktorátu z atmosférické fyziky začal dostávat zhruba jako do obchodu, jehož vchod vede přes úklidovou komoru.
  • Bývalá programová ředitelka Rebecca Lindsey a její kolegové proto portál obnovili mimo federální správu. V červnu 2026 spustili Climate.us, nezávislého neziskového nástupce s archivem, mapami, dashboardy a přístupem k národnímu hodnocení klimatu.
  • Zaplatila to veřejnost. Přibližně 2500 lidí poslalo kolem 280 tisíc dolarů, desítky vědců se přihlásily jako dobrovolní recenzenti a anonymní dárce financuje základní provoz. Občané tedy klimatická data nejprve zaplatili v daních a potom znovu, aby se k nim dostali.
  • Je obdivuhodné, že veřejná služba přežila administrativu, která ji považovala za zbytečnou. Je méně obdivuhodné, že ji před vlastní vládou museli zachraňovat vyhození odborníci, dobrovolníci a drobní dárci. Veřejná klimatická infrastruktura není sbírka na psí útulek. Je to součást bezpečnosti státu.
  • Stát, který občanům zkomplikuje přístup k vlastním datům, klima nezmění. Jen zajistí, aby na jeho následky byli hůř připraveni.
4. Čína a levnější umělá inteligence
  • Spojené státy omezily Číně přístup k nejvýkonnějším čipům, aby její rozvoj AI zpomalily. Čínské firmy tím přinutily lépe pracovat s architekturou, pamětí a každou jednotkou výkonu. Sankce tedy zafungovaly. Jen trochu jinak, než bylo zamýšleno.
  • Modely firem DeepSeek, Moonshot AI, Z.ai a Alibaba se v řadě úloh přibližují americké špičce, přitom mohou stát zlomek ceny. Nejsou nejlepší ve všem a část výsledků stojí na firemních benchmarcích. Rozdíl se ale zmenšuje tak rychle, že je začínají používat i americké firmy.
  • Bezpečnostní rizika čínských modelů jsou reálná. Stejně reálné je i riziko, že Čína nabídne dostatečně dobrý produkt za desetinu ceny a rozbije obchodní model firem, které miliardové náklady vydávaly za přírodní zákon technologického pokroku.
  • Ve čtrnáctce jsme viděli českou BottleCap AI kolem Tomáše Mikolova a Jaroslava Becka: méně výpočtů, podobný výkon, nižší náklady. Čechy k úsporám přinutil nedostatek kapitálu a infrastruktury, Číňany sankce.
  • Budoucnost AI tak nemusí patřit tomu, kdo má nejvíc čipů, energie a peněz, ale tomu, kdo s nimi méně plýtvá. Nedostatek je nepříjemný. Občas však donutí Homo sapiens přestat zaměňovat velikost za inteligenci.
  • Americké sankce měly Čínu naučit, že bez americké technologie nemůže pokračovat. Čína se zatím učí pokračovat ve vývoji a inovacích bez Ameriky.
5. Epsteinova síť
  • Epsteinova síť nestála jen na jednom predátorovi a několika slavných hostech. Potřebovala náboráře, modelingové agenty, prostředníky, řidiče, domy, kontakty, peníze, mlčení — a dívky dost mladé, osamělé nebo zranitelné, aby uvěřily příslibu kariéry. Také společnost ochotnou věřit úspěšnému muži víc než vyděšené dívce.
  • Daniel Siad byl podle výpovědí jedním z lidí, kteří tuto infrastrukturu pomáhali udržovat. Zemřel dřív, než se jeho případ dostal před soud. Řízení proti němu tím končí, širší vyšetřování pokračuje.
  • Některé ženy ho nepopsaly jen jako náboráře, ale jako pachatele násilí; v jednom případě znásilnění. Zveřejněná komunikace navíc naznačuje, že patřil do okruhu kolem Epsteina a Jeana-Luca Brunela.
  • Příběh české dívky Klaudie ukazuje mechanismus celé sítě: lichocení, příslib kariéry, rychlá cesta do ciziny, izolace, závislost na prostředníkovi, pocit dluhu a nakonec násilí. Obchodování s lidmi na počátku nemívá podobu únosu, ale krásného dívčího snu.
  • Epstein zemřel před hlavním procesem. Brunel zemřel ve vazbě. Teď zemřel i Siad. Pro oběti je výsledek znovu stejný: žádný veřejný proces, žádná úplná konfrontace výpovědí, žádný rozsudek a zase o něco méně šancí rozkrýt, kdo všechno síť držel při životě. Predátor je mrtev. Síť zůstává, dokud ji někdo nerozplete.
6. Ta o trochu větší část lidstva
  • Vědci konečně zjistili – tentokrát opravdu konkrétní vědci – že ženské tělo zůstává překvapivě málo prozkoumané. Výzkumnému provozu se totiž dlouho zdálo nepraktické. Hormonální cyklus komplikoval data. Možné těhotenství odpovědnost. A odlišné projevy nemocí učebnice.
  • Homo sapiens problém vyřešil tradičně: místo nevědomosti odstranil ze vzorků ženu. Výsledky pak byly čisté, elegantní a univerzálně platné pro univerzálního člověka. Ten měl shodou okolností mužskou fyziologii.
  • Když se později ukázalo, že některé léky působí na ženy jinak, civilizace se zatvářila překvapeně. Jako by ženský organismus vznikl až po registraci léčiva a svévolně porušoval schválený protokol.
  • Homo sapiens ženský byl tedy nedostatečně studován, a potom léčen podle modelu průměrného muže – přičemž se navzdory tomu obvykle dožívá jeho pohřbu.
  • Proč? Homo sapiens mužský považuje absenci diagnózy za důkaz zdraví, návštěvu lékaře za slabost a náhlou smrt za nevysvětlitelnou smůlu.
  • Do dlouhodobého pozorování druhu tato provozní absurdita zapadá bez většího odporu.
Poznámka pozorovatele: Někde vláda rozšiřuje válku, jinde skrývá data, chrání miliardáře nebo přehlíží oběti. A pak přijde pár lidí, kteří znovu zpřístupní poznání, dohledají chudé, šetří energií nebo se pokusí rozplést síť predátorů. Druh Homo sapiens stále opakuje tentýž ročník. Ale někteří už snad pochopili zadání.

EVROPA

V minulých dílech jsme viděli:
  • Finského prezidenta Alexandera Stubba, který na summitu NATO připomněl, že evropská odpovědnost znamená společnou práci, nákupy a obranné kapacity. Bezpečnost se totiž nevyrábí z projevů.
  • Koalici ochotných v Paříži: Ukrajinu a devět evropských zemí, které chtějí budovat společnou obranu proti balistickým raketám. Papírové garance střely tradičně nezastavují.
  • Rusko a Čínu, které se snaží narušit Starlink – systém klíčový pro ukrajinskou komunikaci, velení a drony. Moderní válka zkrátka vede i přes satelitní předplatné.
  • Psychologickou a informační sabotáž v šedé zóně EU. A osmnáctiletého Poláka obviněného ze sabotáží pro Rusko. Impéria ráda zaměstnávají mladé: jsou levnější a ještě nezatížení zkušeností.
  • Devět evropských zemí, které chtějí zastavit unijní financování Mezinárodního olympijského výboru poté, co uvolnil cestu Ruskému olympijskému výboru. Hodnoty se obhajují špatně, když jejich správce právě pere agresorovi reprezentační dres.
  • Francouzský soud, který Marine Le Pen uložil trest vězení, pokutu a zákaz veřejné funkce. Právní stát zkrátka používá právo i na populární političku.
  • Maďarskou většinu, která se pokusila ústavní změnou ukončit mandát prezidenta Tamáse Sulyoka, a maďarskou veřejnoprávní televizi s černou obrazovkou a větou: „Veřejnoprávní média nesmějí lhát.“ V Maďarsku téměř experimentální vysílání.
  • Nového britského premiéra Andyho Burnhama.
  • Ukrajinu, která si i ve válce hlučně hlídá demokratické standardy.
  • Putinův režim, který se bojí fotografie zavražděného politika i ostrůvku slušnosti v hlavě starého fyzika. Diktatury bývají mohutné hlavně navenek.
1. Stručně z Evropy
  • Německý kancléř Friedrich Merz chce přepracovat evropský rozpočet: méně dotací, více investic a žádné nové společné zadlužování. Unie má přitom zaplatit obranu, Ukrajinu, konkurenceschopnost, energetiku, technologie i rozšíření. Německo tedy žádá vyšší výkon s menším účtem. Politické priority jsou zdarma, dokud se neobjeví v rozpočtu.
  • Populistické strany rády tvrdí, že zastupují jedinou vůli lidu. Potíž nastane, když se jejich vůdcové nedohodnou, kdo ji smí vykládat. Mateusz Morawiecki a početná skupina poslanců opouštějí PiS. Rozkol může před volbami v roce 2027 oslabit pravici a pomoci Donaldu Tuskovi, přestože jeho vláda sama právě nezáří.
  • Morawieckiho křídlo chce širší a ekonomicky liberálnější pravici. Kaczyński tlačí PiS dál k tvrdému nacionalismu. Odešlo nebo má odejít třicet až čtyřicet poslanců, tři europoslanci a jeden senátor. Nejde jen o personální válku, ale o otázku, zda pravice ještě chce oslovovat střed, nebo už jen soutěžit v intenzitě rozhořčení.
  • Islamistický atentátník zaútočil v Berlíně vozidlem a nožem na pochod LGBT+ lidí. Jedna žena zemřela, desítky dalších byly zraněny. Pachatel byl znám bezpečnostním složkám a radikalizoval se mimo jiné v digitálním prostředí. Německý ministr vnitra útok označil za teroristický čin.
  • Jednadvacetiletého německého občana libanonského původu policie vypátrala ve Spandau a při pokusu o zadržení zastřelila. Tím se uzavírá možnost vyslechnout ho před soudem a přesně zmapovat jeho motivaci, kontakty i cestu od nenávisti na obrazovce k vraždění v ulicích.
  • V bruselské tramvaji mezitím agresivní muž rasisticky a islamofobně urážel cestující ženu. Čtyřiapadesátiletý Driss Atounane se jí zastal. Útočník ho udeřil do hlavy a dál bil. Atounane upadl do kómatu a zemřel. Byl obchodníkem, otcem rodiny a známým členem komunity. Na pohřeb přišly stovky lidí.
  • Když násilný čin spáchá muslim, veřejná debata okamžitě rozebírá islám, muslimskou komunitu a její údajnou neslučitelnost s Evropou. Pachatel přestává být jednotlivcem a stává se reprezentantem celé skupiny.
  • Když se muslim stane obětí rasistické nebo protiislámské nenávisti, jeho víra a původ se z příběhu často vytratí. Zůstane jen „potyčka v tramvaji“ a „násilný cestující“.
  • Nenávist zůstává nenávistí bez ohledu na ideologii, z níž vyrůstá – je stále stejně nebezpečná. A oběť není méně lidská jen proto, že má jinou víru, orientaci nebo barvu pleti.
2. Evropský obranný potenciál
  • Britský generál Tom Bateman převzal od Francie velení nad připravovanými Mnohonárodními silami pro Ukrajinu. Po případném ukončení bojů mají chránit ukrajinský vzdušný prostor a námořní trasy, cvičit a vyzbrojovat armádu a zřídit velitelství v Kyjevě. První cvičení proběhne na podzim v Polsku.
  • Evropa se musí připravovat na více scénářů zároveň: další ruskou mobilizaci nebo dlouhou válku bez mobilizace, hlubší represe, sabotáže, ekonomické otřesy i mocenské boje po Putinovi. V krajním případě také na uprchlickou vlnu, regionální násilí nebo problémy s kontrolou jaderného arzenálu.
  • Po desetiletí tolerovala americkou převahu, občasnou aroganci i špionáž mezi přáteli, protože věřila, že informace slouží státu a společné bezpečnosti. Pokud si už není jistá, zda poslouží státu, straně, prezidentově rodině nebo konkrétní firmě, mění se celý výpočet rizika.
  • Musí proto převzít více odpovědnosti nejen za tanky, protivzdušnou obranu a tankovací letadla, ale také za satelitní průzkum, odposlechy, analýzu dat, ochranu zdrojů a společné zpravodajské kapacity.
  • Evropské státy mají nést hlavní díl konvenční obrany kontinentu. USA by dál zajišťovaly jaderné odstrašení, strategické posily a některé špičkové schopnosti. Washington se ale soustředí na Čínu a Evropa nemůže svou bezpečnost zakládat na naději, že každý budoucí americký prezident bude chtít bránit Tallinn, Varšavu nebo Bukurešť.
  • Europeizace NATO není problém. Problém je přechodné období. Výdaje lze zvýšit rychle, ale továrny, posádky, letiště, zásoby a společné operační postupy se na konci tiskové konference nerozdávají v dárkové tašce.
  • Evropské státy potřebují vlastní vývoj a výrobu. Každý však chce vyrábět ve své továrně, podle svých požadavků a pod vedením své firmy. Francie chrání Dassault, Německo Airbus a Španělsko zakázky, technologie a pracovní místa. Všechny zájmy jsou legitimní. Letadlo z nich ale nevznikne.
  • Demokratický konsenzus je pomalý, protože se musí dohodnout více států a aktérů. To není slabost. Slabost nastává, když se dohoda změní v nekonečný boj o podíly a bezpečnostní prostředí se mezitím vyvíjí mimo evropské představy.
  • Výsledkem jsou potom španělské F-18, kterým se prodlužuje životnost až do let 2035–2040. Starý stroj dostane nový testovací stojan, protože nový společný stroj šesté generace existuje zatím jen v prezentacích.
  • Madrid objednal 45 Eurofighterů, ale dodávky všechny mezery nezaplní. Nákup amerických F-35 odložil, aby neprohluboval závislost na Washingtonu a podpořil evropský průmysl.
  • Evropský letoun šesté generace mezitím brzdí spor Dassaultu a Airbusu o vedení, technologie a podíl na výrobě. Než se chlapci dohodnou, bude se holt létat na strojích z minulého století.
  • Právě takové přechodné období může Rusko chápat jako příležitost. Nemusí hned napadnout kontinent. Stačí testovat vzdušný prostor, sabotovat infrastrukturu a zjišťovat, zda spojenci při prvním vážném incidentu skutečně jednají společně.
3. Testování Evropy
  • Po rozsáhlém ruském útoku na Ukrajinu dopadla do pole u Targowiska ve východním Polsku střela Ch-101. Zanechala desetimetrový kráter. Nikdo nebyl zraněn, což je zatím oblíbená evropská definice štěstí.
  • Během útoku mířilo směrem k Polsku asi dvacet raket. Většinu zachytila ukrajinská obrana. Poslední sledoval ukrajinský pilot, ale před hranicí se musel vrátit. Ruská raketa podobné administrativní omezení neměla.
  • Rumunsko během tří dnů sestřelilo tři drony ve vlastním vzdušném prostoru. Nejméně jeden byl identifikován jako ruský Šáhid používaný proti Ukrajině.
  • Není podstatné, zda každý dron dostal výslovný rozkaz vletět do Rumunska. Létající výbušnina nemá nárok na toleranci jen proto, že jí možná selhala navigace.
  • Rumunsko dlouho řešilo, zda smí podobné cíle sestřelovat a co už by Moskva označila za eskalaci. Pak přijalo zákon a začalo ho používat. Rusko zkoušelo, kam až může. Odpověď nyní zní: k hranici, nikoli za ni.
  • Pilot F-16, který během 24 hodin zničil dva drony, vzkázal: „Možná nás nevidíte, ale budeme vás chránit.“ Stát někdy stále funguje i bez tiskové konference.
  • Německá kontrarozvědka varovala obranné firmy před ruskou špionáží, sabotáží a útoky proti zaměstnancům. Moskva využívá levné příležitostné agenty, komunikační platformy i komerční lokalizační data, z nichž lze zjistit bydliště, cestu do práce a pohyb lidí z citlivých podniků.
  • Belgické úřady zatkly kanadskou stážistku čínského původu z velitelství NATO v Monsu. Je podezřelá ze špionáže pro cizí mocnost. Kterou, zatím zveřejněno nebylo. Původ podezřelé není důkaz, i když internet bývá s vyšetřováním hotov rychleji než prokuratura.
  • Západní Evropa dlouho považovala své východní sousedy za hysteriky. Potom zjistila, že jejich hysterie obsahuje mapy, historickou paměť, funkční radary a poměrně přesný odhad ruských úmyslů.
  • Emmanuel Macron svůj omyl alespoň částečně přiznal a změnil politiku. To není samozřejmost, ale ani důvod ke kanonizaci. Pozdní procitnutí nevrátí Ukrajině mrtvé, města ani roky, kdy byla varování východní Evropy považována za provinční přecitlivělost.
  • Dánská vojenská rozvědka mezitím zařadila jednání Spojených států mezi možné bezpečnostní problémy, zejména kvůli tlaku na Grónsko. Nejvěrnější atlantický spojenec si tak do tabulky rizik připsal vedoucí mocnost vlastní aliance.
  • Nizozemské služby už některé citlivé informace Washingtonu neposkytují. Obávají se politizace amerických institucí, porušování práv i možného úniku informací k Rusku. Spolupráce pokračuje, jen s novou poznámkou pod čarou: spojenci si už navzájem neříkají všechno.
4. Ruský člověk jako spotřební materiál
  • Rusko má skutečné trhliny. Chybí palivo, rozpočet krvácí, lidé docházejí a válečný stroj požírá civilní ekonomiku. Z horečky však nelze vypočítat přesnou hodinu pacientova pohřbu.
  • Homo sapiens nesnáší nejistotu, a tak vyrábí odpočty, mapy a nevyhnutelné scénáře. „Do dvou měsíců se něco stane“ se prodává lépe než „existuje několik možností s velmi širokým intervalem pravděpodobnosti“.
  • Putin může mobilizovat, pokračovat ve skrytém náboru, nabídnout příměří, eskalovat válku nebo utáhnout diktaturu. Klidně všechno současně. Autoritářství nemá zvláštní úctu k logické čistotě.
  • Ruské ztráty zatím převyšují nábor. V tabulkách přibylo proti předválečnému stavu asi půl milionu vojenských míst. Teď je jen doplnit lidmi, obléct je, vyzbrojit a poslat na frontu. Kreml k tomu používá vysoké odměny, tlak na chudé, vězně, cizince a stále důmyslnější způsoby, jak mobilizaci nenazvat mobilizací.
  • Ztracené vojáky stát nazývá hrdiny, dokud se na ně nikdo neptá. Matky s nevhodnými dotazy dostanou nejprve formulář, potom varování a nakonec nálepku zahraničního agenta. Impérium potřebuje matku trpící, hrdou a mlčící. Matka, která se postaví před autobus odvážející jejího syna na smrt, není správným ruským symbolem, ale překážkou logistiky.
  • Tyto ženy zatím neříkají: „Nevražděte Ukrajince.“ Říkají: „Nezabíjejte naše muže a syny.“ Mezi tím je zásadní morální vzdálenost. Války ale málokdy končí pochopením cizího utrpení.
  • Část ruské veřejnosti kdysi vysvětlovala Mariupolu, že bombardování porodnice a divadla označeného nápisem „Děti“ je denacifikace. Dnes objevuje empatii nad spálenými sklady spotřebního zboží.
  • Ukrajinské drony zasáhly sklady Wildberries. Ruští prodejci přišli o zboží, peníze a iluzi, že válka probíhá někde daleko. Teď se na sociálních sítích dramaticky ptají Ukrajinců, zda nemají empatii.
  • Mají. Právě proto, že si pamatují Mariupol. Jen je velmi těžké vydolovat v sobě soucit pro společnost, která ignorovala cizí bolest, dokud se neobjevila v jejím vlastním nákupním košíku.
5. A zase ti migranti
  • Papež Lev XIV. při návštěvě Lampedusy vyzval Evropu k ochraně a integraci migrantů a ocenil místní za solidaritu s lidmi připlouvajícími přes Středozemní moře. Navázal tím na Františkovo varování před „globalizací lhostejnosti“.
  • Evropa musí chránit hranice před ruskými drony, agenty a sabotážemi. Neměla by však každého člověka přicházejícího přes jinou hranici automaticky považovat za nepřátelský objekt.
  • Ve stejném týdnu, kdy papež připomínal Evropě lidskou důstojnost migrantů, ukázala Ceuta, proč se humanita bez funkčních hranic rychle hroutí v chaos. Soucit a kontrola hranic nejsou protiklady. Bez kontroly vzniká dav, zranění a přetížené služby. Bez soucitu se z lidí stává jen počet narušitelů.
  • Desetitisíce lidí z Maroka nejspíš neoslovil jediný pokyn ani jeden politický plán. Stačila kombinace bídy, naděje, převaděčských sítí a zprávy, že španělské soudy prý znemožnily rychlé vracení lidí zachycených na moři. Zpráva byla zjednodušená. Důsledky nikoli.
  • Desítky z těch lidí cestu nepřežily a většina ostatních zjistila, že evropská hranice není bránou do nového života, ale jen čárou, za níž pokračuje stejná bezmoc. Jen pod jinou vlajkou.
6. Sociální sítě: problém není jen věk uživatele
  • Politici znovu objevili jednoduché řešení sociálních sítí: zakážeme je dětem. Pád do králičí nory o pár let odložíme, ale noru necháme nedotčenou. Jen před vchod postavíme ceduli a budeme předstírat, že dospělý člověk už je proti manipulaci, závislosti, strachu a nenávisti očkován.
  • Problém ale není v tom, kdo smí dovnitř. Je v systému, který rozhoduje, co tam člověk uvidí. A tento systém často neservíruje příspěvky lidí, médií nebo institucí, které si uživatel sám vybral. Sleduje, co ho rozčílí, vyděsí nebo zraní, a přidá mu toho víc. Rozrušený člověk zůstává déle a delší pozornost lépe vydělává.
  • Řešením proto není zákaz vstupu dětem, ale omezení motoru celé platformy: personalizovaného algoritmického zesilování založeného na profilování a maximalizaci pozornosti.
  • Uživatel by měl mít možnost vidět chronologicky obsah, který si sám zvolil, ne tajnou směs vzteku, děsu, úzkosti a reklamy označenou slovy „pro vás“.
  • Pravidla potřebuje i anonymita. Platforma má vědět, že za účtem stojí skutečný a jedinečný člověk. Veřejnost nemusí znát jeho občanské jméno. Pseudonym může chránit oběť nebo oznamovatele. Nemá chránit továrnu na stovky falešných účtů.
  • Silnice, televizi, rozhlas, léky i potraviny jsme regulovali, protože mohou škodit. U informační infrastruktury jsme ale přijali pohádku, že tajně řízený proud emocí je čistý projev svobody. Není. Je to doprava bez značek, brzd a technické kontroly, v níž majitel dálnice vydělává na každé srážce.
  • Problém tedy není věk králíka. Problém je, že noru vlastní reklamní společnost.
7. Klima jako civilní obrana
  • Lidé se přou, zda je klimatická politika příliš drahá. Jen ve Francii letos poslal oheň evakuační příkaz 220 tisícům lidí.
  • U Bordeaux bojují hasiči s požárem tak rozsáhlým, že jej i zkušený velitel českého vrtulníku označil za něco, co si člověk bez vlastní zkušenosti nedokáže představit. Oheň se šíří souvislými lesy vysušenými téměř čtyřicetistupňovým horkem. Stačí změna větru a celá fronta se otočí jinam.
  • Český Black Hawk shazuje při jednom letu přes deset tun vody. Nad plameny ale stoupá proud horkého vzduchu a kouř může poškodit motory nebo způsobit jejich vysazení. Hasiči proto nelétají nad požárem, ale kolem systému, který mění směr, sílu i vlastní atmosféru.
  • Přesto dál vedeme veřejnou debatu, jako by klimatická změna byla hlavně spor o ideologii, povolenky a pohodlí motoristů. Požár u Bordeaux žádnou ideologii nemá. Má palivo, vítr a teplotu.
  • Stejná situace zasáhla Španělsko, Portugalsko a Krétu. Evropské požární počasí bylo letos výrazně horší než dlouhodobý průměr. Do konce července shořely statisíce hektarů evropských lesů.
  • Švýcarsko, Francie, Maďarsko a Rumunsko během jediného léta narazily na jednu ze slabin jaderných elektráren: závislost na dostatku chladné vody.
  • V Maďarsku byl kvůli rekordně nízké hladině Dunaje poprvé v historii Paksi odstaven celý reaktor; další bloky už předtím snižovaly výkon. V rumunské Cernavodě byl ze stejného důvodu odstaven nejprve jeden blok a poté oba. Průtok Dunaje tam klesl přibližně na třetinu obvyklého červencového průměru.
  • Ve Francii a Švýcarsku nebylo problémem jen množství vody, ale také její teplota. Elektrárny musely snižovat výkon nebo se odstavit, aby do přehřátých řek nevypouštěly další teplo a nepoškozovaly vodní ekosystémy. Ve Švýcarsku byly kvůli teplotě řeky Aary odstaveny oba bloky Beznau, ve Francii se omezení týkala několika lokalit.
  • OECD Nuclear Energy Agency upozorňuje, že nedostatek vody, její rostoucí teplota i povodně patří k hlavním klimatickým rizikům jaderných elektráren. Musejí se proto započítat už při výběru lokality a návrhu zařízení, které má sloužit šedesát a více let.
  • Stejný problém zasahuje také uhelné a plynové elektrárny s parním cyklem. Energetika založená na velkých tepelných zdrojích a dostupnosti vody není tak stabilní, jak si Homo sapiens stále kreslí do tabulek.
  • Elektrárna plánovaná na šedesát let bude potřebovat vodu nejen dnes, ale také v roce 2080. A řeka bohužel nepodepisuje smlouvu o dodávkách.
8. Dánsko a Česko na poště
  • Dánsko se stalo první zemí EU, kde národní poštovní operátor přestal doručovat dopisy. PostNord na konci roku 2025 odvezl poslední listovní zásilku, odstranil asi 1 500 schránek a propustil přibližně stejný počet zaměstnanců. Balíky vozí dál. Dopisy převzal trh.
  • Ekonomická logika je jasná. Civilizační už méně. Pošta nikdy nebyla jen obchod se známkami. Byla součástí infrastruktury státu: zajišťovala, že dokument, zpráva nebo peníze dorazí i k člověku, který bydlí daleko, trhu se nevyplatí a nevlastní nejnovější telefon.
  • Dánsko zrušilo povinnost univerzální listovní služby a většinu problému předalo soukromým firmám. Malé ostrovy, zásilky pro nevidomé a některé mezinárodní služby řeší stát zvlášť. Občan už ale nemá stejné právo na službu. Má ji tam, kde se vyplatí, a výjimku tam, kde by úplné opuštění působilo příliš necivilizovaně.
  • Česká pošta řeší podobný problém, jen v podstatně méně digitalizované zemi. V mnoha obcích je zároveň podatelnou, Czech POINTem, místem výplaty důchodů, přepážkou základních finančních služeb a poslední fyzickou spojnicí se státem.
  • Budeme-li poštu hodnotit jen podle zisku, vždy vyjde jako špatná firma. Budeme-li ji provozovat pouze jako úřad, nikdy neuspěje na zásilkovém trhu. Tento rozdíl se do hospodářského výsledku zapisuje špatně.
  • Dánsko to vyřešilo tím, že přestalo garantovat univerzální listovní službu. Česko se zatím pokouší tyto služby zachovat, a s nimi také nízké ceny, tisíce poboček, rychlé doručování, digitální stát, žádné dotace a nejlépe ještě zisk. Čili tradiční státní plán: všechno, všude, levně a bez placení.
9. Máte co jíst?
  • Homo sapiens objevil tvora se složitým nervovým systémem, pozoruhodnou inteligencí, osmi pažemi a schopností uniknout téměř z každé nádoby. První podnikatelský nápad zněl: pojďme ho prodávat jako lahůdku.
  • Tentokrát však vědci, občané a úřady položili otázku, která se na SOL-3 používá překvapivě málo: Musíme skutečně všechno, co chceme sežrat, „vyrábět“ průmyslově?
  • Španělská společnost Nueva Pescanova proto stáhla plán na první velkou komerční farmu chobotnic na Gran Canarii. Žily by ve společných nádržích a na konci linky byly usmrcovány v ledové směsi.
  • Chobotnice přitom nejsou mořské brambory. Jsou inteligentní, zvídavé, převážně samotářské a schopné učit se, řešit úkoly, unikat z uzavřených prostorů a prožívat bolest i stres.
  • Průmyslový chov by navíc vyžadoval další ryby jako krmivo a produkoval odpad.
  • Tentokrát se nečekalo, až vzniknou haly, pracovní místa, pobídky, reklamní kampaň a lobby tvrdící, že bez porážky hlavonožců zanikne evropská konkurenceschopnost. Projekt skončil před spuštěním. Chobotnice mohou zůstat v oceánu a lidstvo si bude muset najít jinou lahůdku. Možná by dokonce nemusela být živočišná.
  • Ve stejném týdnu Evropská unie vyřadila z nového sankčního balíku zákaz dovozu ruských ryb. Německo a Polsko chránily své zpracovatele, Portugalsko bacalhau.
  • Evropa tedy sankcionuje ruské banky, ropu, lodě, technologie i propagandisty. U ryb se však zarazí. Válka je samozřejmě hrozná. Jen by se kvůli ní neměla prodražit večeře.
  • Dodavatel se změnit nemůže, protože by to stálo peníze. Recept se změnit nemůže, protože je tradiční. A tak dál financujeme válku i utrpení, přestože by stačilo civilizačně mimořádně náročné řešení: dát si k večeři něco jiného.
Poznámka pozorovatele: Politici zacházejí s válkou, horkem, povodněmi, požáry a rozpočty jako s oddělenými problémy. Přiznat, že jde o jednu společnou krizi odolnosti, by totiž vyžadovalo společnou a nepohodlně velkou odpověď. Demokracie se bohužel pohybuje jen rychlostí veřejného porozumění. A veřejné porozumění se stále nechává předbíhat kouřem.

ČESKÁ REPUBLIKA

V minulých dílech jsme viděli:
  • Zřícenou Rovnováhu, ministerstvo kultury varující před vlastním ministrem a ministerstvo pro místní rozvoj soustředěné na přístřešky pro auta. Stát má své priority pevně zaparkované.
  • Rodinu Chodžajanových, která po vlastní zkušenosti s migrací pomáhá vyrábět strach z migrantů, a Akopa Chodžajana, jenž po zkušenosti z erotického byznysu obléká mravní kabát SPD. Tradiční hodnoty jsou prostorné; vejde se za ně překvapivě pestré zákulisí.
  • Diplomatický výprask na summitu NATO, kam Česko přijelo s nejsilnější možnou ústavní sestavou a ukázalo, že i z výhody dokáže vyrobit propadák.
  • Babišovo specifické vysvětlení pomoci Ukrajině: neposíláme peníze Ukrajině, ale americkému fondu, který za ně koupí zbraně pro Ukrajinu. Účetní metafyzika pokračuje.
  • Prezidenta, který by rád pravidelně koordinoval zahraniční politiku, a premiéra, který k tomu nevidí důvod. Vládu, která se nerada radí a ještě méně ráda odpovídá veřejnosti.
  • Požár ve Zlíně, hranatého Motoristu neschopného projet křižovatkou, nevysvětlené majetkové poměry představitelů vládních stran a Jaroslava Foldynu vykázaného z domu kvůli podezření z domácího násilí.
  • Klimatickou změnu, která nepřišla s fanfárami, ale s klesající hladinou studní, zákazem napouštění bazénů, popraskanou půdou a loukami proměněnými v suché chuchvalce.
  • První českou družici navrženou a postavenou studenty a chytřejší AI, která méně plýtvá energií. Člověk by skoro nabyl dojmu, že budoucnost ještě není zcela ztracená. Pak ovšem znovu otevře zprávy.
1. Zpráva o stavu země
  • Nejisté financování nutí Českou televizi a Český rozhlas připravovat krizové rozpočty. V regionech současně mizí nezávislá žurnalistika. Místní politiku pak vysvětlují radniční zpravodaje, politici na sítích a algoritmus, který nemá redakční radu, jen obchodní model.
  • Poctivá lokální žurnalistika přitom chybí právě tam, kde je třeba soustavně sledovat místní politiku a kontrolovat veřejnou moc. Celostátní novinář může odhalit ministra. Jen místní novinář ví, kdo dostal zakázku na opravu náměstí, proč se územní plán změnil zrovna u pozemku místního podnikatele a kam zmizela opozice ze záznamu zastupitelstva.
  • Vláda slibuje nový způsob financování veřejnoprávních médií, ale stále neví kdy, jak ani za kolik. Instituci nemusí rušit. Stačí jí znemožnit plánovat, oslabit ji rozpočtově a pokles kvality pak vydávat za důkaz její neschopnosti.
  • Policie odložila případ nenávistných příspěvků Filipa Turka kvůli promlčení. Motoristé mohou tvrdit, že jejich poslanec nebude stíhán. Nemohou z toho poctivě dovodit, že byl očištěn. Promlčení není potvrzení neviny. Sorry jako.
  • Vraťme se na periferii. Vzdálenost od center dění tam vytváří chudobu, nerovnost, horší vzdělání, horší zdraví i politickou frustraci. Když někomu ve městě ujede spoj, počká na další. Na periferii může jediný zmeškaný autobus znamenat, že se dítě nedostane do školy, pacient k lékaři a zaměstnanec do práce. Mobilita tam není komfort. Je to podmínka účasti na společnosti.
  • Na venkově se neplatí jen za benzin nebo jízdenku. Platí se také časem stráveným čekáním a přestupy, omezeným výběrem školy a práce, horším přístupem ke zdravotní péči, závislostí na autě a únavou rodičů, kteří vstávají před čtvrtou, aby rozvezli děti. Někdy dítě nepřijde do školy prostě proto, že před výplatou nezbývá na jízdné.
  • Stát nařídí povinnou školní docházku, ale cestu ke škole ponechá rodinnému rozpočtu a jízdnímu řádu sestavenému podle směn ve fabrice. Dítě z periferie nemá menší talent než dítě z Prahy. Jen musí vstát o dvě hodiny dřív, mít peníze na autobus a doufat, že mu neujede přípoj.
  • Tyto problémy většinou nejsou vidět. Rodiny je řeší samy. Vstávají dřív, vozí se navzájem, prosí příbuzné, kupují stará auta a mlčí, protože v české společnosti se stále očekává, že slušný člověk své potíže zvládne sám a nebude jimi obtěžovat veřejnost.
  • Část našich spoluobčanů tak dlouhodobě sleduje, jak mizí služby, spoje nenavazují a lékař, škola i úřady se vzdalují. Politici z velkých měst jim mezitím vysvětlují růst mezd, modernizaci země a evropské ideály.
  • Pak přijde někdo, kdo jim řekne, že na ně stát zapomněl. To může být pravda. Vzápětí však dodá, že za to mohou uprchlíci, Brusel, ekologové, Ukrajinci nebo pražská kavárna a že silný vůdce se o ně konečně postará. Skutečný problém tak dostane falešného viníka a jednoduchého spasitele.
  • Jeden takový, shodou nemilých okolností předseda Sněmovny, navrhl zrušit deváté třídy a ušetřit tím padesát miliard korun ročně. Navíc by o rok zkrátil utrpení dětem, které dnes vstávají před pátou, aby se do školy vůbec dostaly (sarkasmus).
  • Ministr školství naštěstí včas vysvětlil, že částka je hausnumero a návrh není na pořadu dne. Česká vzdělávací politika tak během několika dnů prošla celým legislativním cyklem: výkřik, souhlas premiéra, výpočet odborníků a tiché odložení.
  • Finančník Jiří Lobkowicz začal na sociálních sítích budovat hnutí Renesance 21. Hlásí se k právnímu státu, Evropě, vzdělanosti a politice bez oligarchů a nenávisti. Zatím má hodnoty, logo a rostoucí publikum. Program, vedení, finance a strukturu nikoli. V české politice je to zatím nadějně formulovaný úvodní odstavec. Ve výše uvedeném možná najde inspiraci.
  • Zatímco jsme sledovali rozsáhlé požáry v Evropě a reaktory odstavované kvůli přehřátým nebo vyschlým řekám, v Česku bylo znovu přes čtyřicet stupňů. Absolutní český rekord padl už na konci června a nyní činí 41,9 °C. Klimatická změna už nepřichází. Je tu a zařizuje si trvalý pobyt navzdory všem idiotům, kteří ji stále popírají.
  • S tím souvisí i požadavek Evropské unie, aby Česko vytvořilo oblasti pro rychlejší výstavbu větrných elektráren. Česko však připravuje nástroj pro rychlejší povolování tak komplikovaně, že může tyto stavby naopak přibrzdit. Komupak to vyhovuje?
2. Nekonečné příběhy o střetech zájmů
  • Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond požaduje vrácení 22 milionů korun z podpor poskytnutých v letech 2017 až 2021 v rozporu s pravidly střetu zájmů. Požadavek se týká 28 společností, které tehdy patřily do koncernu Agrofert. Firmy dobrovolné vrácení odmítly, Agrofert trvá na tom, že podporu čerpal v souladu se zákonem. Rozhodnou soudy.
  • Evropská komise upozornila jen několik dní před podáním žalob, že Česko neudělalo žádný pokrok v revizi pravidel střetu zájmů. Právě projednávaná novela podle Komise zužuje plošný zákaz poskytování dotací firmám ovládaným členy vlády.
  • Česká republika tedy složitě vymáhá dotace vyplacené v rozporu s pravidly a současně se snaží tato pravidla do budoucna změkčit. Pro evropské partnery je to jistě pozoruhodný správní výkon. Otázkou zůstává, jak dlouho jej budou ochotni financovat jejich daňoví poplatníci.
  • Alexandra Semancová byla původně řadovou referentkou ministerstva. V lednu 2026 z ní Aleš Juchelka udělal svou poradkyni a svěřil jí rozsáhlý vliv na dotační programy. Semancová však zároveň vlastnila firmu, která klientům pomáhala právě tyto dotace získávat. Začala zasahovat do práce úředníků, pravidel programů i projektů, v nichž její firma zastupovala žadatele.
  • Výsledkem bylo stažení více než 70 milionů korun z žádostí o proplacení z evropských fondů. U dalších projektů dosud není vyřešeno, z čeho budou uhrazeny.
  • Ministr Juchelka tvrdí, že za střet zájmů své poradkyně nemůže, protože na ministerstvu pracovala už před jeho příchodem. To je pravda přibližně stejně jako tvrzení, že člověk nezpůsobil požár, protože kanystr byl ve sklepě už před nastěhováním. Benzín na podlahu však vylil on.
3. Země, kde satira skončila na úřadu práce
  • Ústavní systém bývá v demokraciích založený na brzdách a protiváhách. Česká politická fauna tuto myšlenku chápe poněkud osobitě: brzdy jsou skvělé, pokud brzdí někoho jiného, a protiváha je užitečná, pokud váží pro správnou stranu.
  • Součástí ústavního systému jsou soudy. Ty mají být nezávislé. Česká vláda ovšem očekává, že nezávisle dospějí k jejímu názoru.
  • Na summit NATO v Ankaře přivezla česká vláda vlastní kulturní program: spor o židli, pořadí a místo na společné fotografii. Premiér Andrej Babiš nyní prohlásil, že Česko by se ostudě vyhnulo, kdyby Ústavní soud určil prezidenta Petra Pavla vedoucím delegace. Opomněl drobný detail: vedoucím delegace byl on sám, protože tak rozhodla jeho vláda.
  • Tatáž vláda přitom Ústavnímu soudu předložila osmdesátistránkové vyjádření, podle něhož soud nařízením prezidentovy účasti nepřípustně zasáhl do pravomocí výkonné moci. Jeho postup označila za neakceptovatelný soudní aktivismus a požádala o vyloučení soudce zpravodaje Pavla Šámala.
  • Babiš nyní soudu vytýká, že nebyl aktivistický dostatečně. Neměl prý právo nařídit vládě, aby prezidenta do delegace zařadila. Když už to ale udělal, měl jí zároveň nařídit, aby prezidenta postavila do čela.
  • V České republice je tedy soudní aktivismus stav, kdy soud napravuje problém vytvořený vládou. Soudní pasivismus je zřejmě stav, kdy ho nenapraví přesně podle pozdějších představ předsedy vlády.
  • Odpovědnost vlády zůstává hypotetickým právním jevem, jehož výskyt se dosud nepodařilo pozorováním potvrdit.
  • Realita tentokrát satiru nepřekonala. Rovnou ji propustila pro nadbytečnost.
4. Prezident Pavel se dopustil výkonu funkce
  • Prezident Petr Pavel 22. července vrátil Poslanecké sněmovně zákon měnící pravidla veřejných rozpočtů. Jde o jeho třetí veto ve funkci, ale první za současné Babišovy vlády.
  • Zákon by vládě v případě „zhoršené bezpečnostní situace“ umožnil překročit výdaje schváleného státního rozpočtu až o deset procent, tedy přibližně o 240 miliard korun. Stačil by návrh Bezpečnostní rady státu – pracovního orgánu vlády samotné.
  • Zároveň omezuje kontrolní roli Parlamentu: ruší čtvrtletní zprávy o plnění rozpočtu, pololetní zprávu přesouvá z pléna Sněmovny pouze do rozpočtového výboru a oslabuje rozpočtovou autonomii institucí, jako jsou Ústavní soud, Nejvyšší kontrolní úřad, veřejný ochránce práv, Národní rozpočtová rada, Senát nebo Kancelář prezidenta republiky.
  • Ministryně financí Alena Schillerová tvrdí, že zákon sám o sobě nezvyšuje deficit ani o korunu. Ani odstranění svodidel samo o sobě neposílá automobil ze srázu.
  • Senát navrhl kompromis: infrastrukturní výjimku omezit na jedno procento HDP a mimořádné navyšování výdajů podmínit souhlasem sněmovních výborů. Vládní koalice pojistky odmítla a původní verzi prosadila nejnižším možným počtem 101 hlasů.
  • Prezident své veto opřel o dlouhodobou udržitelnost veřejných financí a dělbu moci. Upozornil, že hlubší deficity zmenší budoucím vládám prostor pro vlastní politiku a zvýší pravděpodobnost prudkých škrtů nebo růstu daní. Dnešní vláda získá potlesk, budoucí dostane fakturu.
  • Premiér označil veto za „nezodpovědné, nepromyšlené a aktivistické“ a prezidenta za lídra opozice. Česká exekutiva tak znovu použila svou oblíbenou definici odpovědnosti: máme veškerou moc, ale za následky může ten, kdo se nepříjemně ptá.
  • Koalice má ve Sněmovně 108 poslanců a k přehlasování prezidenta potřebuje 101 hlasů. Přesně tolik jich už použila při odmítnutí senátní verze. Pokud se tedy vládní stádo nerozběhne po letních pastvinách různými směry, zákon pravděpodobně prosadí znovu.
  • Opozice avizuje podání k Ústavnímu soudu. Potom patrně zjistíme, zda bude aktivistický celý soud, pouze soudce zpravodaj, nebo budova včetně šatny.
  • Namísto věcné diskuse o dluhových pravidlech vzniká příběh, v němž prezident údajně ohrožuje obranu, zdravotnictví a sociální stát. V hlavní roli jsou emoce, tentokrát nikoli jako impuls k politice, ale jako náhrada myšlení. Na emocích samotných není nic špatného. Bez morálního rozhořčení by se řada nespravedlností nikdy nezačala řešit. Problém nastává ve chvíli, kdy emoce nepřejde v analýzu, ale pouze v nekonečné sebepotvrzování.
  • A tady nastupuje algoritmus. Rozum mu překáží, protože měřit, testovat a monetizovat umí především emoce. Kruh se uzavírá.
5. Digitální systém s pravidly z dob Františka Josefa a české ambice v souvislosti s AI
  • V minulých dílech jste viděli předsedu vlády, který si nechává tisknout výstupy ze sociálních sítí. Nyní český stát předvedl, že papír není nostalgická úchylka jednoho politika, ale základní prvek zdejší informační architektury.
  • Ministerstvo vnitra poslalo městům a obcím varování před podvodníky vydávajícími se za policisty a bankéře. Popsalo přesně útok, při němž jsou účetní a další zaměstnanci přesvědčováni, aby veřejné peníze převedli na údajně „bezpečné účty“.
  • Varování dorazilo do datové schránky Hradce Králové v pondělí odpoledne a vydalo se na standardní úřední pouť. Datová schránka je přijala, podatelna zaevidovala, někdo je měl otevřít, posoudit, předat a přeposlat městským organizacím. Ředitelka Správy nemovitostí byla na dovolené. Primátorka se k dopisu dostala ve středu.
  • Peníze byly rychlejší. Zaměstnankyně městské Správy nemovitostí odeslala během pondělí a úterý podvodníkům 46 milionů korun.
  • Datové schránky umějí úřední dokument doručit rychle, bezpečně a prokazatelně. Další postup však zachovává osvědčenou tradici z dob Františka Josefa: podatelna, evidence, přidělení, vedoucí, odbor, organizace, odpovědná osoba. V rámci modernizace tedy stát vybavil starý systém displejem.
  • Až bude příště hořet budova, česká veřejná správa patrně zašle čtyřstránkový metodický pokyn do datové schránky. Hasiči se o něm dozvědí po řádném přidělení čísla jednacího. Pořádek musí bejt.
  • Při vědomí výše uvedeného se Česko hlásí do evropské soutěže, z níž má vzejít až sedm AI gigafactories. Český projekt počítá s lokalitou na Zbraslavi, zapojením Českých Radiokomunikací a investicí kolem sta miliard korun. Evropská výzva je otevřená do 12. listopadu a Česko splňuje podmínky pro středně velký projekt.
  • Vlastní výpočetní kapacitu potřebujeme. Potřebujeme však také vědět, k čemu ji využijeme, odkud vezmeme elektřinu, vodu a odborníky a zda kolem ní vznikne český výzkum a průmysl – nebo jen velmi drahá serverovna s evropskou vlaječkou.
    Češi už ukázali, že umějí šetřit výpočtem. Teď chtějí také velký výpočetní výkon. Ideální by bylo zvládnout obojí současně a neopakovat model, v němž se technologický pokrok měří počtem spálených megawatthodin.
Poznámka pozorovatele: Česká republika má všechny potřebné součástky. Jen je zatím skládá podle návodu k jinému zařízení. Jejím základním problémem není nedostatek technologií, peněz ani institucí. Problémem je stát, který chce stále více moci a stále méně kontroly, odpovědnosti a nepříjemných otázek. Modernizace se pak měří počtem displejů, demokracie počtem poslušných institucí a veřejná služba tím, zda příliš nezatěžuje rozpočet.

ZÁVĚR

Erasmus psal o králích a tyranech v době, kdy moc seděla na trůnu, nosila plášť, občas dovolila šaškům, aby jí nastavili zrcadlo, a svou vůli vyhlašovala hlasem herolda.
Dnes má moc k dispozici infrastrukturu, internet, AI, televizi, poradce, marketéry, osobní značku, šašky ochotné převléct se třeba za hranolku, armádu právníků a algoritmus, který její hněv rozveze až k poslední „myslící“ bytosti na planetě. Podstata se však nezměnila.
Tyran stále používá moc pro sebe. Nenávidí nezávislé lidi, obklopuje se těmi, kdo mu potvrzují, že má vždy pravdu, soustřeďuje bohatství a vliv u několika vyvolených, živí strach, rozkoly a války. Každou překážku pak označí za zradu, aktivismus nebo nepřátelský útok.
Nezměnili se ani občané. Někteří se přizpůsobí a udělají kariéru. Někteří uvěří, že poslušnost je pořádek a strach bezpečnost. A někteří se probudí teprve ve chvíli, kdy autobus odváží jejich vlastního syna do mlejnku na maso.
Zůstávají ale i učitelé. Erasmus. Čapek. Masaryk. Arendt. Snyder. A bezpočet dalších, kteří v různých stoletích různými slovy opakují totéž: moc potřebuje brzdy. Zákon musí platit i pro vládce. Svornost občanů je pro stát silou, ale pro tyrana hrozbou. Válka může být nástrojem domácí moci. Člověk obklopený pochlebníky začne dříve či později považovat vlastní přání za realitu. A dějiny nejsou pohádka o mrtvých lidech, nýbrž návod k rozpoznání živých.
Učitelé mluví. Občané občas poslouchají. Tyrani se pokaždé tváří, že se jich to netýká.
Druh Homo sapiens už po stopadesáté skládá reparát a dějiny, unavené z věčného suplování, znovu rozdávají stejné zadání.
Pozorovatel má důvodné podezření, že lidstvo je nepoučitelné.