Zpráva o sektoru SOL-3 / 018

dne

Rok 2026: Tasmánský vakovlk byl dlouho považován za obrovského škůdce, a tak v roce 1888 začala vláda Tasmánie vyplácet odměnu za jeho zabití. Na vyřešení původního „problému“ stačilo jen několik desetiletí. Vládní odměna nebyla jedinou příčinou jeho zániku, ale patřila k těm podstatným. Ochránci se probrali ve 30. letech 20. století a v červenci 1936 dostal vakovlk zákonnou ochranu. Poslední známý jedinec uhynul 7. září 1936, pouhých 59 dní poté. Homo sapiens nakonec rozpoznal skutečný problém a přijal správné opatření. Bohužel příliš pozdě. Vypadá to jen jako další smutná ekologická historka, ale je to klasický model lidského rozhodování: skutečný problém se nejprve popírá, pak relativizuje, potom se o něm diskutuje, nakonec se zavede ochrana a vzápětí zjistíme, že jsme chránili už jen vlastní dobrý pocit. Homo sapiens často jedná pět minut po dvanácté. Vzpomeňme na 11. září, 7. říjen nebo Rusko a připomeňme si i současnou debatu o AI. Jeden případ vedle druhého vrací stejnou otázku: Co vlastně děláme s varováním v době, kdy ještě není jisté, že je správné? U AI dnes první bezpečnostní signály existují, ale nikdo neví, zda ohlašují malou poruchu, velkou změnu, nebo nic zásadního. Jenže právě v tom je podstata varování. Má smysl v době, kdy může být omylem. Jakmile máme stoprocentní jistotu, končí řeč o varování. To už se jen hlásí škody.

Období: 31. 8. – 13. 9. 2026

Stav druhu: Homo sapiens vytváří instituce a pojistky, které mají systém zpomalit, vnímat zpětnou vazbu a dát špatné zprávě šanci něco změnit. Když se objeví nějaký zásadní problém, ten samý Homo sapiens zrychluje rozhodování, odstraňuje pojistky, zpochybňuje kontrolní instituce a zároveň vytváří technologie, které umožňují způsobit škodu lépe a rychleji. Varovné kontrolky blikají jak kolotoč na pouti a lidstvo namítá, že jsou příliš alarmistické.

SVĚT

The System Was Blinking Red.
  • U řady katastrof nebývá problém v tom, že by chybělo varování, ale v tom, že varování neodpovídá všeobecným představám o skutečnosti.
  • Před 11. zářím 2001 existovala řada varovných signálů: informace o aktivitě al-Káidy, zájmu podezřelých osob o letecké školy, lidech pohybujících se v USA, Zacariasi Moussaouim i možném útoku na americkém území. Informace byly rozptýlené, instituce je neuměly spojit a připravovaný útok nezapadal do jejich existující představy o hrozbě. Nikdo samozřejmě neměl 10. září na stole dokument: „Zítra budou unesena čtyři letadla.“
  • V případě Ruska evropský systém blikal červeně dávno před rokem 2014. Bohužel, každá kontrolka svítila v jiném státě a na jiném ministerstvu. Vražda Alexandra Litviněnka, plynové krize, kyberútoky proti Estonsku, válka v Gruzii, energetický nátlak, zpravodajské a informační operace – všechny tyto jednotlivé projevy byly známé, evropská politická reakce je však příliš dlouho řešila jako oddělené problémy.
  • Bill Clinton později s hořkostí připustil, že cítí osobní odpovědnost, protože jeho administrativa pomáhala Ukrajinu přesvědčit, aby se vzdala jaderných zbraní. Budapešťské memorandum poskytlo Ukrajině bezpečnostní ujištění, nikoli vojenskou garanci typu článku 5 NATO. Přitom Putin podle Clintonových vzpomínek už před anexí Krymu otevřeně signalizoval, že Jelcinův přístup k Ukrajině nepovažuje za závazný.
  • Varování někdy nemusí být tajné. Protivník ho řekne nahlas. Homo sapiens ho přesto dokáže považovat za pouhou rétoriku.
  • Podle nové reportáže Haaretzu měl Benjamin Netanjahu asi deset dní před útokem ze 7. října dostat od prezidenta SAE vážné varování, že Jahjá Sinvár připravuje velkou operaci. Přesné datum ani plán útoku údajně neznal. Netanjahu toto tvrzení popírá. Vedle toho však izraelské instituce zachytily další varovné signály, které interpretovaly jinak. Znovu stejný problém: informace existuje, ale nezapadá do modelu skutečnosti, podle kterého systém právě pracuje.
  • Žádný systém není dokonalý. Všechny produkují chyby. Pokud si společnost tohle uvědomuje, uvědomuje si i rizika a může jim předcházet.
  • Státy si proto tvoří mnoho záměrných pojistek: druhou komoru parlamentu, soudy, opozici, správní řízení, kontrolní orgány, novináře, bezpečnostní procedury, revize, schvalování, nezávislé odborníky či technické pojistky. Jejich smyslem není pouze překážet. Mají vytvářet čas pro kontrolu, zpětnou vazbu a případnou opravu rozhodnutí dřív, než se stane nevratným. Demokracie je do značné míry systém úmyslného tření. Zpětná vazba je bezpečnostní zařízení.
  • Systém začíná být nebezpečný, pokud informace o chybě nemůže dojít k někomu, kdo ji může opravit. Případně pokud je posel špatné zprávy potrestán. Čína teď po ničivých povodních ukázala autoritářskou variantu: nepříjemné záběry a otázky zmizely z informačního prostoru, zatímco fyzický problém zůstal. Doplatili na to lidé. Černobyl byl brutálnější verzí téhož principu: stát mohl zadržovat informace o havárii, radioaktivní mrak však jeho informační politiku nerespektoval.
  • Odstraněním brzdy nezmizí překážka před autem. Čím uzavřenější je systém vůči špatným zprávám, tím přesvědčivější jsou zprávy, že všechno funguje. Až do chvíle, kdy už se chyba nedá skrýt. Dobrá zpráva pro vedení systému: problém není vidět. Špatná zpráva pro systém: problém o tom nebyl informován.
  • Aktuální varování se týkají AI. U experimentálních rojů agentů máme první bezpečnostní incidenty a část lidí z DeepMind, Anthropicu a dalších laboratoří varuje před rychlostí dalšího vývoje. Nikdo dnes neví, co tyto signály předznamenávají. Malou technickou komplikaci, zásadní průšvih, nebo nakonec vůbec nic?
  • Právě to je problém varování. Je třeba ho vyhodnotit ještě v době, kdy může být omylem. Když přijde jistota, začnou se počítat škody. Zatím neexistuje spolehlivý způsob, jak při rychle rostoucí složitosti systémů všechny relevantní signály rozpoznat, spojit a dokázat na ně včas a přiměřeně reagovat.
Kde se počítají škody a kde se zatím varuje
  • Kontrolní systém selhává právě ve chvíli, kdy ho potřebujeme nejvíc. Existuje například proto, abychom věděli, co dělá Írán s jaderným materiálem. V okamžiku největšího vojenského napětí máme o tomto materiálu výrazně méně spolehlivých informací.
  • Už od izraelsko-amerických útoků na íránská jaderná zařízení v červnu 2025 nemá MAAE běžný přístup k většině kontrolovaných zařízení. Írán zákonem spolupráci omezil. Agentura ztratila kontinuitu znalostí o části jaderného materiálu. Poslední známý údaj byl 440,9 kg uranu obohaceného až na 60 %, ale dnes MAAE nemůže fyzicky ověřit, co se přesně s touto zásobou děje.
  • Rada guvernérů MAAE oznámila 9. září případ Íránu Radě bezpečnosti OSN, poprvé po dvaceti letech. Rezoluce prošla poměrem 23 pro, 3 proti, 8 se zdrželo a jeden člen nehlasoval. Proti byly Rusko, Čína a Niger. Bezprostředním důvodem nejsou jen současné válečné problémy s přístupem inspektorů, ale dlouhodobě neuspokojivé vysvětlení stop uranu na nedeklarovaných místech a nedostatečná spolupráce Teheránu. Další postup Rady bezpečnosti je nejistý, mimo jiné kvůli ruskému a čínskému vetu.
  • Válka USA a Izraele s Íránem začala 28. února 2026. Írán v prvních dnech prakticky uzavřel Hormuzský průliv, kudy v mírových dobách prochází přibližně pětina světového obchodu s ropou a plynem. Spojeným státům se během posledních týdnů podařilo obnovit značnou část toku neíránské ropy, zhruba na dvě třetiny předválečné úrovně, zatímco íránský export prudce klesl. Jenže tento výsledek vyžaduje rozsáhlé americké vojenské nasazení a válka nemá viditelný politický konec. Brent se znovu dostal nad 100 dolarů za barel.
  • Saúdská Arábie kvůli Hormuzu posílala velkou část ropy napříč zemí ropovodem East-West k Rudému moři. Ten byl nyní poškozen útokem a několik týdnů bude fungovat jen omezeně. Húsíové mezitím obsadili další ostrovy u Bab al-Mandabu a ohrožují i tuto plavební cestu. Z místního konfliktu se přes dopravu, ropu, LNG, pojištění a inflaci během několika kroků stává problém lidí, kteří hledají Írán na mapě poměrně dlouho.
  • Od října 2023 překročil podle ministerstva zdravotnictví v Gaze uváděného AP počet palestinských obětí 73000 a útoky pokračují i nyní. Válka může trvat tak dlouho, až přestane být zprávou. To neznamená, že přestala být válkou.
  • Izraelské údery na Kfar Rumman zabily nejméně 12 lidí, mezi nimi dvě děti a čtyři ženy. Při útoku na vozidlo zahynul také zdravotník. Izrael uvedl, že útočil v reakci na dronové útoky Hizballáhu a že jeden z cílů převážel zbraně. Zajímavější než samotných dvanáct mrtvých je stav po červnovém příměří. Boje se výrazně zmírnily, ale izraelské nálety pokračují, Hizballáh používá drony a Izrael obsadil části strategického hřebene Ali Taher. Libanonský prezident kvůli obavám z nové izraelské pozemní operace právě navštívil jih země. Příměří může zastavit válku jako hlavní televizní program, aniž by dokázalo zastavit umírání.
  • Na druhé straně planety jsme zatím ve fázi varování. Je tu nějaké ropné pole u Falkland, do něhož mají být investovány asi 2,2 miliardy dolarů a jehož těžba má začít v roce 2028. Izraelská Navitas Petroleum drží 65% podíl. Argentina proti ní a jejím představitelům oznámila trestní řízení a zahájila sankční řízení proti šedesáti subjektům spojeným s těžbou, protože těžba bez argentinského svolení prý porušuje suverenitu Argentiny.
  • Britská a ostrovní pozice je opačná. V referendu roku 2013 hlasovalo 99,8 % účastníků pro zachování statusu britského zámořského území, při 92% účasti. Argentina ale odmítá aplikovat princip sebeurčení tímto způsobem, protože obyvatelstvo chápe jako produkt britské kolonizace území, které pokládá za argentinské.
  • Válku nikdo rozumný nechce a velmi často ji nemá v úmyslu ani ten, kdo o ní začíná mluvit. Pak se objeví dostatečné množství lidí, kteří uvěří, že druhá strana ustoupí. A další, kteří věří, že to ti první nemyslí vážně.
  • Dosavadní americký postoj k otázce Falkland je „jednou z mnoha“ politik, které přezkoumává Trumpova administrativa. To zrovna neuklidňuje. Falklandy nejsou automaticky kryté článkem 5 NATO.
  • Nemáme důkaz, že Argentina připravuje vojenskou invazi. Současné kroky jsou právní, ekonomické, diplomatické a politické. Zatím lze sledovat starý územní spor, nově ekonomicky velmi významnou ropu, tvrdnoucí nacionalistickou rétoriku, sankce a trestní kroky, nejistější americký postoj a území mimo automatickou ochranu NATO.
Pokrok nebo cesta do pekel?
  • Podle Genesis stvořil Bůh člověka k obrazu svému. Člověk následně začal tvořit k obrazu svému umělou inteligenci. AI agenti si založili vlastní komunikační síť. Obcházeli pravidla. Sdíleli návody. Někteří se nechali přesvědčit jinými agenty k problematickému jednání. Jiní odmítli. Tvůrci byli znepokojeni. Pozorovatel zatím nezjistil proč.
  • Na počátku byla obyčejná lidská zvědavost. A úkol. Složitý, možná neřešitelný úkol. A přibližně 1200 AI agentů připravených ho vyřešit. Měli pracovat odděleně. Jenže zadání mělo v jejich optimalizaci větší váhu než naše představa o izolaci. Našli si proto vlastní komunikační kanál v interní infrastruktuře. Přes nepovolenou nástěnku si poslali přes 70000 zpráv a souborů. Pak se zhruba 700 agentů nějakým způsobem zapojilo do útoku na systémy Hugging Face. Nutno říct, že někteří agenti problematické kroky odmítali, jiní je provedli.
  • Výzkumníci zaznamenali nepovolenou komunikaci a další nestandardní chování, ale význam prvních signálů podcenili. OpenAI zpětně připustilo, že časné signály mohly spustit dřívější reakci. Komunikační infrastrukturu odstranili, agenti si však později vytvořili novou. Nešlo o „vědomou vzpouru strojů“, ale o kombinaci optimalizace zadaného cíle, schopnosti hledat cesty kolem omezení a selhání bezpečnostní izolace. Varování často přichází včas. Jen není v dohledu někdo, kdo tuší, že se jedná o varování.
  • Tentokrát kontrolky nerozsvěcují pouze odpůrci technologie. Na její rizika upozorňuje i část lidí, kteří sami pomáhali tuto technologii v největších laboratořích stavět. Rishub Jain po sedmi letech odešel z Google DeepMind a založil neziskovou organizaci zaměřenou na škálovatelný lidský dohled nad AI. Jacob Coxon odešel z Anthropicu s mnohem ostřejším varováním: velké laboratoře podle něj směřují k sebezdokonalující se AI rychleji, než k systémům její kontroly.
  • Myšlenka spočívá v tom, že AI pomáhá vytvořit schopnější AI. Ta pak pomáhá vytvořit ještě schopnější systém. Vzniká zpětnovazební smyčka, která může další vývoj zrychlovat. Plně autonomního rekurzivního sebezdokonalování zatím žádná špičková laboratoř podle veřejných informací nedosáhla.
  • Je třeba si uvědomit, že AI dnes spolupracuje při programování, kybernetických operacích, propagandě, vojenských aplikacích a automatizaci práce. Je obtížné sledovat roje autonomních agentů a předvídat jejich vývoj, a především, zda a kdy se tento proces může změnit v autonomní rekurzivní sebezdokonalování. Čím více práce systém deleguje na AI, tím obtížnější je lidský dohled.
  • Odhady typu „pravděpodobnost vyhynutí lidstva vyšší než 10 %“ nejsou statistika ani vědecký konsenzus, ale osobní expertní odhady lidí, kteří považují riziko za velmi vysoké. Jiní odborníci podobné scénáře pokládají za přehnané nebo zatím příliš spekulativní.
  • AI ale způsobuje konkrétní problémy už dnes: kybernetické útoky, autonomní zbraně, dezinformace, koncentraci moci, dopady na zaměstnanost, diskriminaci, velkou spotřebu energie a vody. Čili ani spor o „vyhynutí lidstva“ by neměl zakrýt rizika, která už nemusíme odhadovat.
  • Austrálie má přibližně 162 datových center. Dalších asi 90 je plánováno. Plánované investice přesahují 155 miliard australských dolarů. Část projektů může zvýšit tlak na energetickou soustavu, ceny elektřiny, nové zdroje energie a také vodní infrastrukturu.
  • Australská vláda proto připravuje pro velká nová datacentra povinnosti zajistit energetické potřeby, omezovat spotřebu vody, podílet se na nákladech nové infrastruktury. Jenže regulace přichází až poté, co se investiční boom rozjel ve stylu „nevíme, kam cesta vede, zato rozšiřujeme dálnici na osm pruhů“.
  • Nicméně budoucnost AI nemusí patřit tomu, kdo má nejvíc čipů, energie a peněz, ale tomu, kdo s nimi méně plýtvá, jak už bylo zmíněno v předchozích SOL. Je však potřeba vzít v úvahu fakt, že vyšší efektivita snižuje cenu používání a levnější AI pak může být používána mnohem více, takže celková spotřeba energie nemusí klesnout.
  • Australská ministryně Anika Wellsová na rovinu prohlásila: „Velké technologické firmy nejsou v Austrálii chráněným druhem.“ Austrálie zkouší zákaz sociálních sítí pro děti do 16 let. Jeho praktická účinnost zatím není přesvědčivá. Nový návrh řeší kromě závadného obsahu také mechanismus jeho distribuce.
  • Současně připravuje pravidla, podle kterých by platformy musely umožnit uživateli odmítnout algoritmické doporučování obsahu. Uživatel by měl mít možnost přejít na feed založený více na vlastních kontaktech a vlastním výběru. Zatím není definitivně rozhodnuto, zda bude algoritmické doporučování výchozí a půjde vypnout, nebo naopak bude nutné si ho aktivně zapnout.
  • A pak tu máme podezřelý případ technologického pokroku, který problém nejen vytvořil, ale jeden také vyřešil.
  • Studentský tým z TU Eindhoven vytvořil mobilní kliniku Stella Juva. Je určena pro zdravotní péči v odlehlých oblastech. Obsahuje ultrazvuk, přenosný rentgen, chlazení vakcín, baterii a solární panely. Studentský tým ji otestoval během více než 800 kilometrů jízdy v Keni. Při stacionárním zdravotnickém provozu dokázaly solární panely vyrobit dost energie na pokrytí spotřeby zdravotnického vybavení. Technologie sama o sobě není problém, záleží na cíli, konstrukci a pobídkách.
  • Technologie tu funguje jako zesilovač lidských schopností, cílů a omylů. Což je vzhledem k dosavadním výsledkům Homo sapiens informace současně povzbudivá i poněkud znepokojivá.
Poznámka pozorovatele: Homo sapiens vybavil svou civilizaci tajnými službami, inspektory, radary, kontrolními institucemi a bezpečnostními pojistkami, aby se o problému dozvěděl včas. Když se rozsvítí kontrolka, začne ovšem nejprve zkoumat, zda není příliš alarmistická. Když už o významu signálu není pochyb, přechází plynule do režimu počítání mrtvých, barelů a škod. U umělé inteligence se nyní vede diskuze, zda bychom tentokrát nemohli některou z těchto fází vynechat.

EVROPA

Válka rozdělená do šanonů
  • Evropa čelí ruskému nátlaku a útokům nejméně druhé desetiletí. Homo sapiens evropský si toho dlouho v plném rozsahu nevšiml, protože byl zvyklý jednotlivé projevy s německou pečlivostí, britskou přesností a francouzskou systematičností třídit do mnoha samostatných šanonů.
  • Každý resort vyfasoval svůj problém: plyn zaměstnal energetiky a kyberútoky IT odborníky, dezinformacím se věnovala média, volební vměšování řešili politici, špionáž tajné služby, sabotáže a atentáty kriminálka, Ukrajinu armáda.
  • Přitom už spor o americký radar v Brdech v letech 2006–2009 ukazoval metodu, kterou jsme později začali označovat jako hybridní působení. BIS tehdy popisovala mimořádně intenzivní aktivitu ruských služeb, „aktivní opatření“ a využívání občanských či internacionalistických hnutí k prosazování ruských zájmů. Bývalý český vyjednavač Martin Povejšil později vzpomínal, že česká strana měla zpravodajské informace o široce pojaté ruské vlivové operaci proti radaru, ale neuměla s nimi zacházet.
  • Iniciativa Ne základnám byla jedním z nejviditelnějších aktérů odporu proti radaru. Veřejně dostupné důkazy ale nestačí k tvrzení, že iniciativa jako celek byla řízena Moskvou. Podstatnější je, že Rusko podle českých bezpečnostních služeb a pozdějších svědectví využívalo protiradarovou debatu jako prostor pro aktivní ovlivňování českého veřejného a politického prostředí.
  • A Rusko se činilo dál: 2006 Litviněnko a první velká plynová krize; 2007 kyberútoky proti Estonsku a ruská vlivová operace kolem radaru v Česku; 2008 válka v Gruzii a další „aktivní opatření“; 2009 nová plynová krize; následovaly další kybernetické a vlivové operace; 2014 Krym a Donbas; potom otravy, sabotáže včetně Vrbětic, GPS rušení, narušování vzdušného prostoru, dronové incidenty, požáry a útoky na infrastrukturu. Nejde o důkaz jednoho dokonale napsaného dvacetiletého masterplánu. Jde o opakující se soubor nástrojů, které ruský stát používá podle situace.
  • Německá spolková vláda už u událostí v Lipsku veřejně uvedla, že její poznatky ukazují na osoby jednající jménem ruských státních struktur. Investigace NDR, WDR a Süddeutsche Zeitung navíc popsaly vazbu jednoho z podezřelých na ruského specialistu na sabotážní operace spojovaného s GRU. Trestní vyšetřování pokračuje, ale ruská stopa je dnes podstatně silnější než na počátku případu.
  • Rumunská SRI oznámila, že společně s dalšími službami zabránila „sabotážní operaci koordinované Ruskou federací“. Ruský občan měl fotografovat komunikační centra, vojenské základny, infrastrukturu, přesuny techniky a ukrajinské Antonovy a informace předávat přes šifrovanou komunikaci. SRI zároveň uvedla, že použitý model odpovídá dřívějším sítím sabotérů řízeným subjekty z Ruska. Kontrolka se rozsvítila a tentokrát se někdo podíval, k čemu je připojená.
  • V Polsku prokuratura vyšetřuje úmyslné zapálení závodu WB Electronics ve Skarżysku-Kamienné jako možnou činnost pro cizí zpravodajskou službu a teroristický čin. Premiér Donald Tusk veřejně hovořil o sabotáži. Veřejně doložená atribuce konkrétně k Rusku však zatím chybí. U dalšího požáru v Lublinu nebyla sabotáž prokázána vůbec.
  • V noci z 11. na 12. září hořel a explodoval muniční sklad firmy EMCO v Bulharsku. Šlo o druhý velký incident firmy během přibližně měsíce. EMCO tvrdí, že šlo o sabotáž, bulharské úřady to zatím veřejně nepotvrdily. Kontext je však nepříjemný: majitel EMCO Emilian Gebrev přežil v roce 2015 otravu spojovanou s příslušníky jednotky GRU 29155 a stejný širší okruh ruských operací byl spojován s dalšími výbuchy muničních skladů i s Vrběticemi. To je kontext, nikoli důkaz, že současný požár způsobilo Rusko.
  • Jednotlivé případy mají různou míru důkazní jistoty a rozpoznat vzorec neznamená automaticky připsat každou poruchu Rusku. Právě systém, který se snaží spojovat kontrolky, musí zároveň umět poznat, která z nich svítí kvůli vadné žárovce.
  • Z čehož plyne, že Rusko nemusí Evropě vyhlásit válku na to, aby ji dokázalo zaměstnávat válkou.
Konec války v nedohlednu
  • Američané znovu zkoušeli vyjednávat. Steve Witkoff a Jared Kushner strávili 5. září přes tři hodiny s Putinem v Moskvě a následující den jednali v Kyjevě se Zelenským. Obě strany zdvořile označily rozhovory za užitečné či konstruktivní, aniž by dospěly k nějaké dohodě. Moskva dál mluví o nutnosti odstranit „kořenové příčiny“ konfliktu a tvrdí, že na bojišti postupuje. Kyjev požaduje bezpečnostní garance a protivzdušnou obranu před zimou.
  • Pozoruhodné je složení jednacích týmů. Trump odstranil část pomalého odborného tření americké diplomacie. Witkoff je Trumpův dlouholetý obchodní a politický důvěrník. Kushner má diplomatickou zkušenost z první Trumpovy administrativy, ale není odborníkem na Rusko a postsovětský prostor.
  • Rusko své experty od stolu nepustilo. Jurij Ušakov je kariérní diplomat a někdejší ruský velvyslanec ve Washingtonu a Kirill Dmitrijev vystudoval Stanford a Harvard, pracoval pro Goldman Sachs i McKinsey a Spojeným státům velmi dobře rozumí.
  • Kushner v Kyjevě posléze vysvětloval, že cílem je stav, v němž skončí nepřátelství a obě země budou moci využívat svůj potenciál a vzájemně ze sebe profitovat. Ruská představa přijatelného výsledku však zahrnuje omezení ukrajinské suverenity. Co k tomu říct?
  • Michael Thumann zřejmě marně vysvětluje, že Putinovým dlouhodobým politickým projektem je podrobení Ukrajiny a ruský prezident má tendenci eskalovat ve chvíli, kdy protivníka považuje za slabého.
  • Na samotném bojišti přitom Rusko platí stále vyšší cenu. Šéf ukrajinské vojenské rozvědky HUR Oleh Ivaščenko v rozhovoru pro The Times uvedl, že Rusko nabírá přibližně 1000 až 1200 lidí denně, ale ztráty v poslední době nábor převyšují. Západní zpravodajské služby podle Times odhadují čistý měsíční rozdíl přibližně na 6000 lidí v neprospěch Ruska. CSIS nezávisle odhaduje přes 30 tisíc ruských ztrát měsíčně v roce 2026 proti zhruba 27 tisícům nově nabraných.
  • Ivaščenko tvrdí, že ruští generálové požadují dalších až 800 000 vojáků po zářijových volbách do Dumy. Jde o zpravodajské tvrzení HUR, veřejně nepotvrzené Ruskem. Jeho další odhad je, že při pokračování současného tempa by Rusku mohly v roce 2028 začít docházet vojenské a ekonomické zdroje potřebné k pokračování války v nynější intenzitě. Ani to není předpověď data ruského kolapsu, jen odhad ukrajinské rozvědky založený na dnešním tempu opotřebení.
  • Rusko může být současně vyčerpanější než dřív a nebezpečnější než dřív. Ty dvě věty si neodporují.
  • Ale také Ukrajina krvácí. CSIS odhaduje její vojenské ztráty od února 2022 do června 2026 na 525 až 625 tisíc zabitých, raněných a nezvěstných, z toho 125 až 150 tisíc mrtvých. Stejná studie odhaduje ruské ztráty na zhruba 1,4 milionu a až 450 tisíc mrtvých. Jde o odhady, protože přesnou účetní knihu téhle války nevlastní nikdo.
  • Zatímco diplomacie pracuje řádově v měsících a volební politika v letech, válka se technologicky mění v týdnech. Ivaščenko upozorňuje na nové ruské dálkové drony a tvrdí, že Rusko používá na běloruském území nejméně šest komunikačních opakovačů, přes které přenáší obraz z útočných dronů. Existenci těchto šesti opakovačů uvádí i aktuální hodnocení ISW.
  • Vzdálenost od fronty přestává být spolehlivou bezpečnostní kategorií. Ukrajinské speciální síly 9. září oznámily zásah dvou zařízení na zpracování plynového kondenzátu v Jamalo-něneckém autonomním okruhu více než 3000 kilometrů od Ukrajiny. Ruské úřady potvrdily požár průmyslového objektu v Novém Urengoji, rozsah škod ale není nezávisle jasný.
  • Cena za vytvoření incidentu prudce klesá. Cena obrany nikoli. Moldavsko muselo uzavřít vzdušný prostor, což zpozdilo odlet Zelenského do Osla.
  • Indie dál udržuje rozsáhlé energetické, obchodní a obranné vztahy s Ruskem a patří k významným odběratelům ruské ropy. Přesto Narendra Modi veřejně vybídl Putina, aby přešel od „endless war“ k „end of war“, protože každý další den války podle něj vrací lidstvo o krok zpět.
  • Mírových výzev přibývá. Důvodů, proč má Moskva právě teď změnit svou základní kalkulaci, je podstatně méně.
Koketování s populismem a krajní pravicí
  • Šestého září se v Sasku-Anhaltsku rozsvítila kontrolka, kterou už není snadné přehlédnout. AfD vyhrála zemské volby s 43,8 % hlasů, CDU skončila na 17,2 %. AfD získala 39 z 83 mandátů. Zemský svaz AfD eviduje tamní kontrarozvědka od roku 2023 jako prokazatelně pravicově extremistický; strana klasifikaci napadla u soudu.
  • Sasko-Anhaltsko není celé Německo. Jenže v zářijovém ARD-DeutschlandTrend měla AfD celostátně 27 %, před CDU/CSU s 21 %. O týden později v Dolním Sasku sice místní komunální volby s přehledem vyhrála CDU, ale AfD svůj podíl proti roku 2021 přibližně ztrojnásobila. Západ tedy není hráz, jen je tam zatím hladina výrazně níž.
  • Mezi Saskem-Anhaltskem a Dolním Saskem vede bývalá vnitroněmecká hranice. Třicet šest let po sjednocení už na ní nestojí ostnatý drát. Volební mapa ji však místy kreslí překvapivě ochotně.
  • AfD byla v Sasku-Anhaltsku nejsilnější ve všech věkových skupinách. Ve skupině 35 až 44 let získala 52 %. U mladých je ale nápadný genderový rozdíl: AfD volilo 51 % mužů do 25 let a 31 % stejně starých žen.
  • Jednou z kontrolek je manosféra. AfD její jazyk vědomě používá. Maximilian Krah proslul větou „Skuteční muži jsou pravicoví. Pak to funguje i s přítelkyní“ a svou politickou komunikaci propojoval s datingovými radami i světem Andrewa Tatea.
  • Do toho vstupují algoritmy. Ve studii Bertelsmannovy nadace představovala AfD 37,4 % doporučeného stranického obsahu, tedy výrazně víc, než odpovídalo jejímu podílu na vytvořených videích. Nešlo přitom o nějaký „pravicový algoritmus“: výrazně zvýhodněna byla i Die Linke. Data spíš ukazují, že algoritmy mohou posilovat výrazný, kritický a polarizující obsah.
  • Algoritmus nemusí člověku namluvit jedinou konkrétní lež. Stačí, když mu dlouhodobě vybírá svět rozdělený na viníky a oběti, v němž společnost neustále upadá, dominance je ctnost a kompromis slabost. Pak pomáhá formovat nejen názory, ale i identitu.
  • Reálná frustrace dodá palivo. Manosféra nabídne příběh. Algoritmus přidá turbo. Politika poskytne volební lístek.
  • Jenže 43,8 % nevysvětlí TikTok. Ve voličských motivech se skládají migrace, covid, válka a pomoc Ukrajině, ekonomická nejistota, kulturní změny, nedůvěra k institucím a pocit, že se zásadní rozhodnutí dělají nad hlavami lidí. Demokracie, která každý svůj neúspěch vysvětlí manipulací voličů, si vypíná vlastní zpětnou vazbu.
  • Friedrich Merz po volbách AfD ostře napadl, zároveň však připustil, že jeho vláda nedokázala dostatečně vysvětlovat smysl svých reforem. Demokracie musí umět bránit svoje pravidla a zároveň zkoumat vlastní chyby. Jinak protivníkům odevzdává skutečné problémy zdarma.
  • Výsledek vyvolal radost daleko za hranicemi Saska-Anhaltska. Gratulovali mimo jiné Viktor Orbán, Matteo Salvini a Elon Musk; pozitivně reagoval i Donald Trump. Zajímavé není pouze, kdo v Sasku-Anhaltsku vyhrál. Zajímavé je, kdo všude na planetě získal pocit, že vyhrál s ním.
  • A nakonec Brandmauer, tedy politická zásada nespolupracovat s krajní pravicí. Dostává praktický zátěžový test. AfD má 39 z 83 mandátů a sama většinu nemá. BSW už před volbami odmítalo absolutní zákaz spolupráce s AfD a připouštělo proměnlivé většiny s jejím zapojením. Bezpečnostní zařízení nemusí selhat poruchou. Obsluha ho může vypnout, protože překáží.
  • A zatímco Německo řeší, jak pevné jsou pojistky vybudované po zkušenosti s vlastní minulostí, Srbsko ukazuje, co se může stát, když se část společnosti rozhodne minulost místo zpracování oslavovat, pověsit vlajku a uspořádat vojenský pohřeb.
  • Ratko Mladić zemřel 27. srpna v Haagu, kde si odpykával doživotní trest za genocidu, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti, mimo jiné za svou roli při genocidě ve Srebrenici a obléhání Sarajeva.
  • Sedmého září byl pohřben v Bělehradě. Na pohřeb přišly tisíce lidí, rakev nesli příslušníci srbské armády a při pohřbu zazněla vojenská salva. Přítomni byli členové srbské vlády, představitelé Republiky srbské i ruský velvyslanec. Náboženský obřad vedl patriarcha srbské pravoslavné církve Porfirije.
  • Ursula von der Leyen a António Costa obrazy z pohřbu označili za šokující a zdůraznili, že oficiální podpora glorifikace odsouzeného válečného zločince je v rozporu s hodnotami, na nichž stojí srbská cesta do EU. Glorifikace válečných zločinců nemá v EU místo. Konkrétní sankce proti Srbsku oznámeny nebyly, ale svou cestu do Bělehradu odložila eurokomisařka pro rozšíření Marta Kosová.
  • Bosenský ministr zahraničí Elmedin Konaković po pohřbu oznámil stažení téměř veškerého personálu bosenského velvyslanectví v Bělehradě. Bosna následně vyhostila dva pracovníky srbské ambasády v Sarajevu jako personae non gratae a pozastavila plánovaný regionální kooperační krok se Srbskem.
  • Třicet let po válce se tak symbolická politika kolem jednoho pohřbu změnila v reálnou diplomatickou krizi.
Evropa stále ještě umí počítat
  • Homo sapiens evropský by si zase rád zaskuhral, ale evropská ekonomika mu v tom nekompromisně brání a svévolně si roste. Žádný hospodářský zázrak se sice nekoná a evropské strukturální problémy nezmizely, přesto nejnovější data Eurostatu potvrzují ve druhém čtvrtletí 2026 růst HDP – proti předchozímu čtvrtletí o 0,7 % a v eurozóně o 0,6 %. Meziročně šlo o 1,4 %, respektive 1,2 %. Červencové předběžné odhady byly navíc v září revidovány směrem nahoru.
  • Německo rostlo o 0,3 % mezikvartálně a 1,0 % meziročně. Česko o 0,4 % a 1,9 %. Česko navíc zaznamenalo spolu s Maltou druhý nejvyšší mezikvartální růst zaměstnanosti v EU, o 0,9 %.
  • Evropa je zároveň opatrná a jako moudrý hospodář počítá s krizovými scénáři. Podle World Gold Council nakupovaly centrální banky globálně v posledních čtyřech letech v průměru kolem 1 000 tun zlata ročně, zhruba dvojnásobek průměru předchozí dekády. V roce 2025 čisté nákupy klesly na 863 tun, ale zůstaly historicky vysoké. Evropské centrální banky navíc řeší i to, kde své rezervy držet.
  • Nizozemská centrální banka letos přesunula ekvivalent 86 tun zlata z New Yorku a Ottawy do Londýna. Celkovou zásobu 612,4 tuny nezmenšila. Důvodem je podle DNB rostoucí geopolitická nejistota, lepší dostupnost rezerv v krizové situaci a především vysoká likvidita londýnského trhu. Londýn se po operaci stal největším jednotlivým místem uložení nizozemského zlata.
  • Francie v roce 2025 podobně prodala 129 tun zlata uloženého v New Yorku a pořídila stejné množství zlata v Evropě; Banque de France operaci vysvětlila technickým sjednocením zásob s obchodním standardem a celkový objem francouzského zlata se nezměnil.
  • Německo udělalo velkou část téhle práce už dříve: mezi lety 2013 a 2017 přesunulo 674 tun z New Yorku a Paříže do Frankfurtu. Současný trend je širší: centrální banky řeší, kolik zlata držet a zároveň kde ho držet, aby vyvažovaly bezpečnost, dostupnost a možnost rychlého obchodování.
  • V tomto kontextu se hodí připomenout, že Evropa má stále větší kalkulačku než Rusko. Teď se ještě naučit zmáčknout na ní ta správná tlačítka, odhlédnout od procent a podívat se na jmenovatel, protože vysoké procento z podstatně menší ekonomiky může být v titulku působivé (je to znamenitý způsob, jak lidi vyděsit matematikou), ale absolutní čísla bývají méně apokalyptická.
  • Rusko v roce 2025 vydalo podle SIPRI na armádu odhadem 7,5 % svého HDP, asi 190 miliard dolarů. Státy EU podle Evropské obranné agentury vydaly na obranu 392 miliard eur v běžných cenách, přibližně 2,1 % společného HDP. Podle metodiky SIPRI pak evropští členové NATO utratili 559 miliard dolarů, téměř třikrát tolik co Rusko.
  • Velikost ekonomické základny ten rozdíl ukazuje ještě názorněji. Podle dubnového výhledu MMF má v roce 2026 nominální HDP Ruska činit asi 2,66 bilionu dolarů, zatímco ekonomika Evropské unie je řádově větší. Rusko tedy není hospodářský obr srovnatelný s EU, přesto dokáže mnohem větší část své menší ekonomiky soustředit na válku.
  • To samozřejmě neznamená, že může Evropa usnout. Rusko soustřeďuje zdroje do války, vyrábí za domácí ceny a jeho vojenská ekonomika je centralizovanější. Evropa své větší zdroje tříští mezi desítky armád, průmyslových systémů a národních zakázek. Její problém není nedostatek ekonomické síly, ale schopnost přeměnit ji dostatečně rychle ve vojáky, munici, protivzdušnou obranu a výrobní kapacity.
  • Přesto základní matematika zůstává: Evropě nechybí ekonomická síla s Ruskem soutěžit. Jejím problémem je proměnit svou mnohem větší ekonomickou základnu dostatečně rychle ve skutečné kapacity, zásoby a výrobu. Samotná EDA proto zdůrazňuje společné plánování, nákupy a omezení evropské roztříštěnosti.
Poznámka pozorovatele: Evropa má peníze, instituce, tajné služby, armády, zkušenosti s válkou, zkušenosti s fašismem i několik století praxe v tom, co se stane, když se včas nereaguje. Přesto dokáže ruské útoky rozdělit do šanonů, válku sledovat po jednotlivých zimách, extremismus považovat za regionální zvláštnost a minulost pohřbít s vojenskými poctami. Ekonomicky na to Evropa má. Historicky už by také mohla vědět jak na to. Pozorovatel tedy s napětím čeká, kdy se tyto dvě informace konečně setkají ve stejné místnosti.

ČESKO

Ekonomika roste, dluhy též, budoucnost tradičně čeká ve frontě
  • Pozorovatel má dobré zprávy: česká ekonomika roste. Ve druhém čtvrtletí se HDP zvýšilo o 0,4 % mezikvartálně a 1,9 % meziročně. Zaměstnanost je silná a ministerstvo financí i ČNB očekávají další růst.
  • Český stát se rozhodl oslavit hospodářský růst schodkem 389 miliard korun. Pro letošek se počítá s 310 miliardami. Národní rozpočtová rada označuje návrh na rok 2027 za výrazně expanzivní: strukturální deficit se má zhoršit z 2,5 na 3,5 % HDP, nejvíc od pandemie, a celkový deficit veřejných financí podle jejího propočtu může dosáhnout asi 3,7 % HDP.
  • Srovnání poněkud komplikují Dukovany. Třicet miliard korun návratné finanční výpomoci na nový jaderný blok se přesunulo mimo státní rozpočet. Při započtení by byl srovnatelný schodek kolem 419 miliard korun.
  • Vláda zvýšení schodku obhajuje také investicemi. Návrh počítá s kapitálovými výdaji 289,6 miliardy korun. Současně ale stát změkčil část fiskálních pravidel, mimo jiné u dopravní infrastruktury. Pravidla obvykle mají brzdit rozpočet. Babišův rozpočet začal brzdit pravidla.
  • Dluh má navíc jednu otravnou vlastnost: požaduje úroky. Ještě v roce 2021 stála jeho obsluha zhruba 45 miliard korun, příští rok má být kolem 145 miliard. To jsou peníze, které už stát nevydá na školství, obranu ani infrastrukturu.
  • Premiér Andrej Babiš mezitím občanům oznámil: „Máte všechno levnější.“ Srpnová inflace skutečně činila příznivých 1,9 %. Nízká inflace ale znamená pomalejší růst cen, nikoli návrat cen zpět. Nájemné bylo meziročně dražší o 6,1 %, pohonné hmoty o 26,2 % a služby o 4,5 %. Spotřební koš se zkrátka odmítá řídit premiérským Instagramem.
  • Horko začíná být u položek, jejichž návratnost se počítá na roky. Ministerstvo školství má podle návrhu dostat 287,9 miliardy korun, meziročně o 1,4 % více, ministr Robert Plaga však tvrdí, že mu stále chybí šest miliard. Veřejným vysokým školám má jít zhruba 35,9 miliardy, mírně méně než letos.
  • Do stejné atmosféry přišel Andrej Babiš s návrhem zrušit Cermat kvůli stresu dětí a nákladům rodičů na přípravné kurzy. Nerovný přístup k přípravě je reálný problém. Ministr Plaga ale upozorňuje, že během covidu mohly školy Cermat obejít a přesto jeho testy využilo kolem 90 % ředitelů. Instituci lze samozřejmě upravit, ale rychlejší je ji zrušit. I na billboardech to vypadá líp.
  • Filozofická fakulta UK mezitím reorganizuje řadu pracovišť. Změny se týkají mimo jiné některých jazykových, uměnovědných a překladatelských oborů. Homo sapiens český potřebuje občas porozumět Rusku, Číně, propagandě, diplomatickému textu nebo vlastní historii. To pak obvykle začne hledat člověka, který tyto obory vystudoval. Fakulta je aktuálně zasazuje do dlouhodobého problému financování a rostoucích mzdových nákladů. Část slučování už Akademický senát schválil s účinností od ledna 2027.
  • Český stát tak investuje rekordní částky, za obsluhu dluhu platí stále víc a současně zjišťuje, že na některé věci, jejichž zanedbání bude drahé hlavně v budoucnu, zase není úplně vhodná chvíle.
  • U vzdělání se velká část účtu za dnešní rozhodnutí objeví až s odstupem. U klimatu už některé splátky chodí. Bedřich Moldan a Ivan Gabal z letošních demografických dat hrubě odhadují nadúmrtnost během hlavní vlny veder na přibližně 500 až 600 případů proti pětiletému průměru. Není to počet lidí statisticky „zabitých vedrem“ a nejde ani o definitivní epidemiologický výpočet. Jako další kontrolka však ten výkyv přehlédnout nelze.
  • Hladina Orlíku klesla asi 15 metrů pod normál. Bedřich Moldan a Ivan Gabal upozorňují, že akutní sucho nelze řešit jen přehradami plánovanými na desetiletí dopředu a že je třeba začít zadržovat vodu v krajině už nyní.
  • Ani energetická transformace není česká rychlostní disciplína. V prvním čtvrtletí 2026 pocházelo z obnovitelných zdrojů 12,7 % české elektřiny, nejméně v celé EU, proti unijnímu průměru 45,5 %.
  • Zkrátka – Česko momentálně není země v hospodářském kolapsu. O to zajímavější je, že právě v relativně dobrých časech vyrábí velký strukturální schodek a současně improvizuje u vzdělání a adaptace na klima. Peníze na všechno nikdy nejsou. Budoucnost má navíc v českém rozpočtu drobnou konkurenční nevýhodu: ještě nechodí k volbám.
Za koho kope český stát?
  • Homo sapiens český chtěl vyřešit střet zájmů jedním fondem. Evropská komise mezitím otevřela šanon a zjistila, že má více příloh.
  • Komise dospěla k závěru, že RSVP Trust nepředstavuje dostatečné řešení a Andrej Babiš si podle jejího posouzení kvůli hospodářským a rodinným vazbám zachovává osobní zájem. Prověřování navíc rozšířila i mimo Agrofert a trust, zejména na SynBiol a Hartenberg Holding, a chce informace o dalších propojených firmách.
  • Evropská komise se tak ptá, jak český stát odděluje veřejné rozhodování od soukromých ekonomických zájmů člověka, který stojí v jeho čele. U Agrofertu už konkrétně pozastavila refundaci asi 77 milionů korun. Jde o dočasné opatření, nikoli konečný verdikt; Babiš i Agrofert střet zájmů odmítají.
  • Agrofert už ovšem těch 77 milionů dostal.
  • Evropský systém funguje tak, že peníze nejprve vyplatí SZIF a následně žádá Brusel o jejich refundaci. Pokud Komise výdaj nakonec neuzná, zůstane zatím na účtu českého státu. SZIF nesdělil, zda by v takovém případě peníze po Agrofertu vymáhal.
  • Fond navíc kvůli aktuálnímu rozhodnutí nezastavil další administraci ani platby Agrofertu. Přímé zemědělské platby z jiného evropského fondu pokračují bez omezení. Mluvčí SZIF to shrnula slovy: „Pro nás se plošně nic nemění.“
  • Je zajímavé srovnání s rokem 2019. Tehdy SZIF po předběžných závěrech evropského auditu preventivně zastavil projektové dotace Agrofertu „z důvodu předběžné opatrnosti“, přestože se s názorem Komise sám neztotožňoval. Později šlo o 28 projektů asi za 580 milionů korun. Právní situace dnes není totožná, institucionální reflex je ale diametrálně odlišný. Princip předběžné opatrnosti byl nahrazen principem následné naděje.
  • Sedlák Daniel Pitek upozorňuje na hospodáře, kterým stát dluží kompenzace za omezení hospodaření kvůli ochraně přírody. A tady už nejde jen o jeho tvrzení. AOPK oficiálně potvrdila, že proplácení náhrad dočasně zastavila, protože vyčerpala přidělené peníze. Žádosti dál zpracovává a slibuje je uhradit, až dostane další prostředky ze státního rozpočtu.
  • Přitom nejde o nějaký dobrovolný dotační bonus. Vlastníci a nájemci, kterým ochrana přírody omezuje zemědělské, lesnické nebo rybniční hospodaření, mají podle § 58 zákona o ochraně přírody a krajiny nárok na finanční náhradu.
  • Nastala tak zvláštní situace. Na zákonné náhrady hospodářům došly přidělené prostředky a žadatelé musí čekat. SZIF přitom dál administruje a vyplácí podpory firmám Agrofertu.
  • Podobně nepříjemný kontrast nabízí statek Petry Medunové v Kostomlatech pod Milešovkou. V roce 2025 jí SZIF zamítl přímé platby kvůli způsobu, jakým doložila splnění podmínky „aktivního zemědělce“. Asociace soukromého zemědělství tvrdí, že problém byl formální a že Medunová fakticky zemědělskou činnost vykonávala; SZIF se proti této interpretaci veřejně ohradil.
  • U malé farmy může formální problém znamenat stopku; u Agrofertu platby pokračují. Nejde o totožné právní situace, ale jako obraz rozdílné institucionální opatrnosti působí dost nešťastně.
  • Do stejného tématu důvěry v instituce zapadá Čapí hnízdo. Vrchní soud pravomocně potvrdil europoslankyni Janě Nagyové tříletý podmíněný trest s pětiletou zkušební dobou a pokutu půl milionu korun za dotační podvod a poškození finančních zájmů EU. Nagyová vinu odmítá a může podat dovolání. Řízení proti Andreji Babišovi je přerušené, protože ho Sněmovna letos nevydala k trestnímu stíhání.
  • Premiér rozsudek označil za „politický proces“ a rozhodování přirovnal k soudnictví za totality. O den později nabídl český právní stát opačný výsledek hnutí SPD. Odvolací soud jej pravomocně osvobodil v kauze předvolebních plakátů a zrušil původní třímilionový trest za podněcování k nenávisti. Tomio Okamura rozsudek přivítal jako potvrzení svobody projevu. Jeho vlastní stíhání ve stejné věci je ale přerušené, protože ho Sněmovna rovněž nevydala.
  • Česká justice má tedy podle části politické reprezentace zajímavou schopnost měnit skupenství. Po nepříznivém rozsudku připomíná totalitu, po příznivém se stává důkazem fungujícího právního státu. Soudní budova přitom stojí pořád na stejném místě.
  • Stát může po občanech chtít důvěru ve vlastní pravidla jen tehdy, když je sám používá způsobem, který působí předvídatelně a stejně. Pokud stát vyrábí nedůvěru vlastní správou, ruská propaganda už jen provádí distribuci.
Na hraně pocitů jistoty a bezpečí
  • Bezpečnost státu sahá od tanků a protivzdušné obrany až ke vztahům mezi lidmi a k tomu, co společnost začne považovat za běžné jednání vůči těm, s nimiž nesouhlasí. Homo sapiens totiž již tradičně zjišťuje, k čemu slouží zábrany, teprve poté, co zmizí.
  • Policie nyní řeší rozsáhlé trestní oznámení obsahující desítky facebookových komentářů vyzývajících mimo jiné k zabití, zastřelení nebo znásilnění politiků a političek. Z 27 zdokumentovaných výhrůžek mířila více než třetina na prezidenta Petra Pavla; terčem jsou také další politici a novináři.
  • Výskyt podobných výroků pod příspěvky konkrétních politických stran nebo politiků samozřejmě neznamená, že za ně tito politici nesou automaticky odpovědnost. Ukazuje ale prostředí, v němž se fantazie o fyzické likvidaci veřejného protivníka přestává části lidí jevit jako něco, co se neříká ani ze vzteku. U některých obdobných případů už soudy rozhodly, že hranice mezi odporným komentářem a trestným činem skutečně překročena byla.
  • O několik pater výš řeší stát bezpečnost mnohem hmotnější. Náčelník generálního štábu Miroslav Hlaváč říká, že válka na Ukrajině je z hlediska vojenského vývoje už „minulou válkou“. Nemyslí tím, že skončila. Naopak upozorňuje, že zkušenosti zastarávají neobyčejně rychle: „Co platilo před čtrnácti dny, už dnes nemusí fungovat.“ Nový dron, způsob navádění nebo elektronického boje podle něj vyžaduje reakci v týdnech či měsících, nikoli v obvyklých mnohaletých akvizičních cyklech.
  • To se týká zejména dronů, protidronové obrany, protivzdušné obrany, elektronického boje a schopnosti rychle testovat a zavádět nové technologie. Hlaváč zároveň zdůrazňuje, že úspěch Ukrajiny je v českém bezpečnostním zájmu. Armáda při plánování počítá s obrannými výdaji nad dvě procenta HDP, protože samotné procento není cílem, cílem jsou konkrétní schopnosti.
  • Armáda se tedy snaží naučit vyhrávat příští válku dřív, než stačí dostavět techniku objednanou pro tu minulou. Kdo četl Patricka Ryana a jeho Jak jsem vyhrál válku, tuší, že jde o disciplínu s dlouhou tradicí.
  • V tomto kontextu působí zvláštně, že Hlaváč chtěl v září poprvé ve funkci odjet na bezpečnostní konferenci YES v Kyjevě, ale ministerstvo obrany vedené Jaromírem Zůnou jeho cestu neschválilo. Resort veřejně nevysvětlil konkrétní důvod; formálně žádost včas neprojednal, takže generál odjet nemohl.
  • Z toho nelze bez dalších informací dovozovat motiv ministra. Kontrast je ale pozoruhodný: náčelník generálního štábu říká, že vojenské poznatky z Ukrajiny zastarávají během týdnů, zatímco jeho cesta do Kyjeva na fórum, kde se právě tyto zkušenosti sdílejí, skončila v českém schvalovacím řízení.
  • A nakonec malý laboratorní experiment s bezpečnostními procedurami. Ministr zahraničí Petr Macinka přijal pozvání na rozhovor od člověka vystupujícího pod anonymním pseudonymem Thomas Paukner. Ve skutečnosti šlo o aktivisty, ve studiu seděl maskovaný Vojtěch Pšenák a organizátoři podle svého tvrzení rozmístili v prostoru atrapy zbraní a nástražného výbušného systému. Policejní ochranná služba následně začala prověřovat, zda při zajištění ministra byly dodrženy příslušné postupy.
  • Macinka tvrdí, že lest po příchodu rozpoznal. Autoři akce to zpochybňují a zveřejněná následná komunikace ukazuje, že s domnělým Pauknerem komunikoval i po rozhovoru. Co přesně ministr věděl a kdy, tedy nechme stranou. Pro bezpečnostní pointu to není podstatné.
  • V předchozí kapitole jsme sledovali AI agenta, který přijal pokyn jiného agenta jako dostatečnou autoritu. Tady ministr přijal pozvání od identity, jejíž důvěryhodnost podle všeho nikdo předem spolehlivě neověřil. Agent uvěřil jinému agentovi. Ministr domnělému spojenci. Pozorovatel stále zkoumá, kdo potřebuje lepší alignment.
  • Bezpečnostní procedury jsou otravné právě proto, že většinu času nejsou potřeba. Existují kvůli tomu zbývajícímu procentu. Pocit bezpečí bývá největší právě ve chvíli, kdy pojistky vypadají jako zbytečné obtěžování. Problém je, že jejich funkce se obvykle prokáže až při prvním neúspěšném testu.
Poznámka pozorovatele: Pozorovatel zaznamenává pozoruhodný vzorec: kontrolky svítí, ale obsluha nejprve zkoumá, zda by nešly ztlumit. A protože budoucnost ještě nechodí k volbám, dostává tradičně nejhorší místo v rozpočtu i v kalendáři.

ZÁVĚR

Vakovlk dostal zákonnou ochranu na pouhých 59 dní před smrtí posledního známého jedince. Homo sapiens sice problém rozpoznal, přijal správné opatření, ale provedl ho až ve chvíli, kdy už prakticky nebylo co zachránit.
Za poslední dva týdny sledoval pozorovatel stejný mechanismus po celém světě v různých převlecích: 
  • Před 11. zářím existovaly různé signály, ale systém je nedokázal spojit. 
  • Evropa dlouhá léta sledovala ruské útoky a nátlak v oddělených šanonech. 
  • U útoku ze 7. října se dodnes vedou spory k jednotlivým varováním. 
  • Klima bliká marně už dlouhé desítky let. 
  • A v případě AI se kontrolky rozsvěcují už ve chvíli, kdy nikdo neumí říct, zda ohlašují technickou komplikaci, nebo něco mnohem závažnějšího.
Homo sapiens tedy víceméně netrpí nedostatkem varovných indicií. Jeho problémem je rozpoznat, co je důležité, s čím si to propojit a jak správně reagovat ještě předtím, než získá jistotu.
Varování není důkaz, že katastrofa přijde. Je to příležitost zařídit, aby nepřišla. A právě proto má smysl ještě ve chvíli, kdy může být přehnané, nepřesné nebo úplně chybné. Jakmile máme jistotu, přestáváme řídit riziko a začínáme vést účetnictví škod.
A tak systém bliká červeně a obsluha se sklání nad přístrojovou deskou: Není ta kontrolka nějak moc alarmistická?
Právě proto si lidé vytvořili tajné služby, inspektory, soudy, kontrolní orgány, vědce, novináře, bezpečnostní procedury a další zařízení, jejichž hlavní pracovní náplní je být otravná dřív, než se stane něco opravdu otravného. Demokracie je do značné míry systém úmyslného tření. Zpětná vazba je bezpečnostní zařízení.
A přece existuje důvod, proč Homo sapiens zatím nebyl přesunut do stejné vitríny jako vakovlk.
Rumunské služby tentokrát podle svého oznámení zasáhly před dokončením údajné sabotážní operace. Evropská komise pozastavila část refundací a začala se ptát dřív, než účet definitivně zaplatí evropští daňoví poplatníci. Austrálie připravuje možnost odmítnout algoritmické doporučování obsahu. Lidé uvnitř AI laboratoří upozorňují na rizika technologie, kterou sami stavějí. Armády se snaží učit z Ukrajiny rychleji, než zkušenosti zastarají. A studenti z Eindhovenu postavili solární mobilní kliniku, která dokáže vozit zdravotní péči tam, kde chybí elektřina.
V kritických chvílích se pravidelně objevuje několik jedinců s dobrým nápadem, který jim ostatní nestihnou včas zakázat.

Zbývá tedy otázka: Kolik času zbývá mezi okamžikem, kdy už víme, co se děje, a okamžikem, kdy bude naše poznání už jen velmi přesným popisem toho, co jsme nestihli zachránit?

U vakovlka to bylo 59 dní.

Zdroje a další čtení

  • Tasmánský vakovlk: Department of Natural Resources and Environment Tasmania, Tasmanian Tiger. Oficiální přehled pronásledování druhu, vládních odměn od roku 1888, vyplacených bounty a úhynu posledního známého jedince 7. září 1936. → Tasmanie
  • 11. září – „The System Was Blinking Red“: The 9/11 Commission Report, kapitola 8. Základní zdroj k rozptýleným varováním před útoky, práci zpravodajských institucí a známému výroku George Teneta, že systém „blikal červeně“. → 9/11 Commission
  • Izrael – varování před 7. říjnem: Haaretz, 8. 9. 2026, reportáž založená na připravované knize Shlomiho Eldara a Ruth Yuval o údajném varování premiéra Netanjahua prezidentem SAE před velkou operací Hamásu. Netanjahu tvrzení odmítá. K širšímu kontextu také Peter Beaumont, The Guardian, Netanyahu was warned of 7 October Hamas attacks, book claims, 8. 9. 2026. → Guardian
  • Čína – povodně v Tibetu a cenzura: The Guardian, How the Nepal-Tibet disaster became the latest victim of China’s ‘Clean Internet’ campaign, 8. 9. 2026; ABC News, Tibet flooding videos surface and then disappear in China, 29. 8. 2026. Oba texty dokumentují mazání záběrů, omezený přístup médií a potlačování neoficiálních informací o rozsahu katastrofy. → Guardian → ABC
  • Írán a MAAE: IAEA, úvodní vystoupení generálního ředitele před Radou guvernérů, 8. 9. 2026; následně hlasování Rady 9. září o postoupení íránského případu Radě bezpečnosti OSN poměrem 23–3 při osmi abstencích. BBC/AFP k výsledku hlasování a omezenému přístupu inspektorů. → IAEA → AP
  • Gaza: Associated Press, údaje ministerstva zdravotnictví v Gaze o více než 73 tisících obětí a pokračujících izraelských úderech navzdory příměří. AP připomíná, že ministerstvo nerozlišuje civilisty a bojovníky, jeho evidence je však využívána také mezinárodními organizacemi. → AP
  • Libanon – Kfar Rumman: AP / Sky News a The Times, 7. 9. 2026. Izraelské údery zabily nejméně 12 lidí včetně žen, dětí a zdravotníka; Izrael je označil za reakci na útoky dronů Hizballáhu. → AP
  • Falklandy a ropa: The Guardian, Argentina says it will file criminal charges against energy company in Falklands row, 7.–8. 9. 2026. Trestní a sankční kroky Argentiny proti Navitas Petroleum kvůli připravované těžbě v severní části Falklandské pánve. → Guardian
  • AI – agenti, sebezdokonalování a bezpečnostní signály: The Guardian, We’re plausibly close to crossing the line: are warnings of uncontrollable AI coming true?, 5. 9. 2026; k samotnému incidentu také nezávislá analýza METR/Redwood Research. Zdroje popisují experiment s přibližně 1 200 agenty, více než 70 000 zprávami či soubory a asi 700 agenty zapojenými do útoku na systémy Hugging Face. → Guardian → METR
  • AI – varování lidí zevnitř laboratoří: AP a další média k odchodu Jacoba Coxona z Anthropicu; veřejné oznámení Rishuba Jaina o odchodu z Google DeepMind a založení organizace zaměřené na škálovatelný lidský dohled nad AI. Důležité pro rozlišení mezi konkrétními dnešními riziky a spekulativními odhady budoucího existenčního rizika. → AP → Rishub Jain
  • Austrálie – datová centra: BBC News, Data centres are booming in Australia – but at what cost?, 3. 9. 2026. Austrálie má zhruba 162 datových center, dalších asi 90 se plánuje a investiční pipeline se odhaduje na 155 miliard AUD; článek rozebírá dopady na elektřinu, vodu a infrastrukturu. → BBC mirror
  • Austrálie – vypínání algoritmů: ABC News, Labor proposes social media algorithm choice under new digital duty of care, 8. 9. 2026. Návrh má dát uživatelům možnost volit mezi algoritmicky doporučovaným obsahem a feedem účtů, které sami sledují. → ABC
  • Stella Juva: Seznam Zprávy, Řešení nejen pro Afriku. V Keni testují pojízdnou nemocnici na solární pohon, 8. 9. 2026; Amref Health Africa k terénnímu testu studentského projektu TU Eindhoven. Klinika ujela přes 800 kilometrů a při stacionárním provozu dokázala solární energií napájet své zdravotnické vybavení. → Seznam Zprávy → Amref
  • Ruské hybridní a sabotážní operace: Deník N, Panel expertů: Proč na ruské útoky reagujeme tak slabě? Lze jednat rázněji? Na co se připravit?, 11. 9. 2026. K protiradarové debatě a ruskému vlivovému působení také BIS a pozdější vzpomínky diplomata Martina Povejšila v Seznam Zprávách. → Deník N → Brdy / Seznam → BIS
  • Lipsko: Christian Fuchs, Anne Hähnig, Hannah Knuth a Holger Stark, Die Zeit / Respekt, Jak vyšetřovatelé dospěli k tomu, že za dronovým útokem v Lipsku stojí Rusko, 3. 9. 2026. Investigace k útoku na letišti Lipsko/Halle a vazbám podezřelých na ruské struktury. → Respekt
  • Rumunsko: Serviciul Român de Informații, 8. 9. 2026, SRI… thwarted a sabotage operation coordinated by the Russian Federation. Oficiální zpráva o sledování vojenských základen, komunikačních center, infrastruktury a ukrajinských letounů Antonov. → SRI
  • Putin a Ukrajina: Michael Thumann, Die Zeit / Respekt, Vladimir Putin myslí jen na jedinou věc, 8. 9. 2026. Analýza dlouhodobých politických cílů Vladimira Putina vůči Ukrajině a jeho reakce na vnímanou slabost protivníků. → Respekt → Guardian – jednání → AP – jednání
  • Ruské personální a ekonomické limity: The Times, Ukraine spy chief: Putin will exhaust Russia's capacity by 2028, září 2026; k širším odhadům ztrát také CSIS. Rozhovor se šéfem HUR Olehem Ivaščenkem je hodnocením ukrajinské rozvědky, nikoli potvrzeným datem ruského „kolapsu“. → The Times → CSIS
  • Volby v Sasku-Anhaltsku: předběžný oficiální výsledek shrnutý Bundeszentrale für politische Bildung, 8. 9. 2026: AfD 43,8 %, CDU 17,2 %, AfD 39 z 83 mandátů. K věkovému a genderovému rozložení hlasů také datová analýza MDR; k celoněmeckému zářijovému průzkumu ARD-DeutschlandTrend Infratest dimap. → bpb → MDR → ARD trend
  • Východní Německo a AfD: Tomáš Lindner, Respekt, Půlka lidí odsud odešla, zůstali jen staří. A mladí volí AfD, 9. 9. 2026. Reportáž ze Zeitz o demografickém, ekonomickém a společenském kontextu volebního výsledku. → Respekt
  • Algoritmy a německé volby: Bertelsmann Stiftung, Algorithms in election campaigns / Democracy in the feed. Studie ukázala, že videa AfD tvořila 21,5 % stranického obsahu na TikToku, ale 37,4 % obsahu zobrazovaného testovacím účtům; zvýhodnění se týkalo také Die Linke. → Bertelsmann PDF
  • Ratko Mladić: Magdaléna Fajtová, Respekt, Kdyby tady někdo rozvinul transparent, že Mladić je válečný zločinec, nedopadl by moc dobře, 8. 9. 2026; Reuters k pohřbu v Bělehradě a účasti tisíců lidí. → Respekt → AP
  • Reakce EU na Mladićův pohřeb: Reuters, 8. 9. 2026. Ursula von der Leyen a António Costa označili oficiální podporu glorifikace odsouzeného válečného zločince za rozpornou s evropskou cestou Srbska. → Reuters mirror → AP
  • Evropská ekonomika: Eurostat, GDP main components and employment estimates for the second quarter of 2026, 7. 9. 2026. HDP EU +0,7 % mezikvartálně, eurozóna +0,6 %; meziročně +1,4 %, respektive +1,2 %. Česko a Malta vykázaly druhý nejvyšší růst zaměstnanosti, +0,9 %. → Eurostat
  • Zlato centrálních bank: World Gold Council, Central Bank Gold Reserves Survey 2026 a Gold Demand Trends 2025. Globální centrální banky nakoupily v posledních čtyřech letech v průměru kolem 1 000 tun zlata ročně; v roce 2025 čisté nákupy činily 863 tun. → WGC survey → WGC 2025
  • Nizozemské a francouzské zlato: De Nederlandsche Bank, DNB improves tradability of gold reserves, 2. 9. 2026; Banque de France, 2025 results, 9. 4. 2026. DNB přesunula přibližně 86 tun zlata kvůli krizové dostupnosti a likviditě; Banque de France v roce 2025 prodala 129 tun nestandardizovaných zásob v New Yorku a stejné množství nakoupila v Evropě, celkový objem rezerv nezměnila. → DNB → Banque de France
  • Evropa a Rusko – vojenské výdaje: SIPRI, Global military spending rise continues as European and Asian expenditures surge, 2026. Rusko v roce 2025 přibližně 190 mld. USD a 7,5 % HDP; evropští členové NATO 559 mld. USD. → SIPRI
  • EU – obranné výdaje: European Defence Agency, Defence Data 2024–2025. Odhad výdajů EU-27 v roce 2025 na 392 mld. eur v běžných cenách, přibližně 2,1 % společného HDP. → EDA
  • Rozpočet 2027: Národní rozpočtová rada, Stanovisko NRR č. 5/2026, 3. 9. 2026. Návrh schodku 389 mld. Kč, zhoršení strukturálního deficitu z 2,5 na 3,5 % HDP, odhad salda veřejných financí kolem 3,7 % a upozornění na výraznou fiskální expanzi v době hospodářského růstu. → NRR
  • Inflace a ceny: Český statistický úřad, Indexy spotřebitelských cen – inflace – srpen 2026, 10. 9. 2026. Meziroční inflace 1,9 %, nájemné +6,1 %, pohonné hmoty +26,2 %, služby +4,5 %. → ČSÚ → Babišův výrok
  • FF UK: Filozofická fakulta UK, materiály k reorganizaci z července až září 2026 a rozhodnutí Akademického senátu z 10. září. Důvody reorganizace, ekonomická situace a slučování části pracovišť od ledna 2027. → FF UK
  • Školství a Cermat: iROZHLAS, Investice do vzdělání má být vysoká…, 2. 9. 2026, k návrhu rozpočtu MŠMT a chybějícím šesti miliardám; Seznam Zprávy / ČTK, Babiš mluvil o zrušení Cermatu. Nemělo by to smysl, řekl ministr Plaga, září 2026, včetně údaje o využití testů Cermatu přibližně 90 % ředitelů během covidové výjimky. → iROZHLAS → Seznam Zprávy
  • Klima, vedra a sucho: Bedřich Moldan a Ivan Gabal, Seznam Zprávy, Sbohem léto, sbohem sucho! Uvidíme se zase brzy, 8. 9. 2026. Autoři pracují s hrubým odhadem nadúmrtnosti během hlavní vlny veder; text dále řeší stav Orlíku a potřebu rychlejší adaptace krajiny na sucho. K podílu obnovitelných zdrojů také Eurostat, data za 1. čtvrtletí 2026. → Seznam Zprávy → Eurostat OZE
  • Babišův střet zájmů a širší podnikání: iROZHLAS, květen až září 2026, série Terezy Čemusové o komunikaci Evropské komise s českými úřady. Komise řeší vedle Agrofertu také SynBiol, Hartenberg Holding a další společnosti spojené s Andrejem Babišem; RSVP Trust podle jejího zářijového stanoviska nepovažuje za dostatečné řešení. K předchozí preventivní stopce SZIF v roce 2019 také iROZHLAS / ČT24. → iROZHLAS → SZIF 2019 / iROZHLAS
  • Agrofert – 77 milionů: Novinky, Agrofert už peníze má, Česko zatím ne. Riziko nese státní rozpočet, 9. 9. 2026. SZIF dotace firmám vyplatil, evropská refundace části výdajů byla pozastavena. → Novinky
  • Náhrady hospodářům za omezení kvůli ochraně přírody: AOPK ČR, Informace k proplácení náhrad újem za ztížené hospodaření, 20. 8. 2026. Výplaty byly dočasně pozastaveny kvůli vyčerpání přidělené finanční alokace, žádosti se dál administrují. → AOPK
  • Statek Petra Medunová: Asociace soukromého zemědělství ČR, Reakce ASZ ČR na tiskovou zprávu SZIF k článku o případu farmářky Petry Medunové, 30. 5. 2025. Spor o způsob doložení podmínky aktivního zemědělce a rozdílné interpretace postupu fondu. → ASZ ČR
  • Čapí hnízdo – Jana Nagyová: ČT24 / ČTK, Vrchní soud potvrdil Nagyové podmínku a peněžitý trest v kauze Čapí hnízdo, 31. 8. 2026. Rozsudek je pravomocný, dovolání zůstává možné; řízení proti Andreji Babišovi je kvůli poslanecké imunitě přerušené. → ČT24
  • SPD a předvolební plakáty: iROZHLAS, Odvolací soud se zastal SPD. Osvobodil Okamurovo vládní hnutí v kauze plakátů „chirurgů z dovozu“, 1. 9. 2026. Pravomocný osvobozující rozsudek po původním odsouzení. → iROZHLAS
  • Výhrůžky politikům a novinářům: Vojtěch Berger, HlídacíPes.org, Drsné výhrůžky prezidentovi i poslankyním. Na autory míří obsáhlé trestní oznámení, 2. 9. 2026. Dokumentace desítek výroků a 27 zaznamenaných výhrůžek prezidentu Petru Pavlovi. → HlídacíPes
  • Armáda – „minulá válka“: Matěj Svozil, Novinky, Válka na Ukrajině je už válkou minulou, říká náčelník generálního štábu Hlaváč, 10. 9. 2026. Rozhovor o tempu technologických změn, dronech, PVO, protidronové ochraně a potřebě zavádět řešení v řádu týdnů a měsíců. → Novinky
  • Hlaváčova cesta do Kyjeva: Kateřina Gruntová, Seznam Zprávy, Definitivní stopka z ministerstva. Šéf armády na Ukrajinu nepojede, 8. 9. 2026; k následnému vysvětlení ministra Jaromíra Zůny také Novinky. → Seznam Zprávy
  • Macinka a falešný Thomas Paukner: iROZHLAS, Macinka dal rozhovor přestrojeným aktivistům. Podcenil dle nich vlastní ochranu, 4. 9. 2026. Popis falešné identity, průběhu rozhovoru, atrap zbraní a následného prověřování ochrannou službou. → iROZHLAS