Mia In Lines

2025 46
- listopadu 2
- října 31
- září 1
- srpna 1
- července 1
- června 2
- dubna 1
- března 2
- února 2
- ledna 3
2024 21
- prosince 1
- září 2
- června 2
- května 4
- dubna 4
- března 4
- ledna 4
2023 80
- prosince 3
- listopadu 31
- října 6
- září 5
- srpna 4
- července 6
- června 4
- května 4
- dubna 5
- března 3
- února 2
- ledna 7
2022 50
- prosince 3
- listopadu 1
- října 31
- září 1
- června 7
- května 3
- dubna 3
- ledna 1
2021 59
- prosince 1
- listopadu 2
- října 31
- září 2
- srpna 1
- července 4
- června 2
- května 4
- dubna 3
- března 3
- února 3
- ledna 3
2020 43
- prosince 3
- listopadu 2
- října 2
- září 2
- srpna 3
- července 1
- června 4
- května 4
- dubna 4
- března 5
- února 5
- ledna 8
2019 3
2018 2
- prosince 1
- září 1
2017 9
- prosince 2
- září 1
- srpna 1
- července 1
- května 1
- dubna 1
- ledna 2
2016 30
- prosince 1
- listopadu 3
- října 2
- srpna 1
- července 1
- června 1
- května 4
- dubna 6
- března 4
- února 5
- ledna 2
2015 17
- listopadu 1
- října 1
- září 3
- srpna 3
- července 1
- května 1
- dubna 1
- března 2
- února 2
- ledna 2
2014 3
- září 1
- června 2
2012 11
- prosince 1
- září 1
- června 1
- května 1
- března 5
- ledna 2
2011 1
- srpna 1
2010 3
2009 12
- října 1
- srpna 1
- června 2
- května 2
- dubna 1
- března 2
- ledna 3
2008 38
- prosince 3
- listopadu 2
- října 16
- září 3
- srpna 2
- července 1
- června 3
- května 3
- dubna 3
- března 2
2007 2
- prosince 1
- ledna 1
2006 8
- října 2
- září 1
- srpna 1
- června 1
- dubna 1
- března 1
- ledna 1
2005 13
- prosince 1
- listopadu 2
- října 1
- září 1
- srpna 1
- července 1
- června 1
- května 2
- března 1
- února 1
- ledna 1

Zobrazit více Zobrazit méně

Líbí se

„Takto budu na Tebe do své vlastni smrti myslit, milý, milý příteli, jak stojíš s nachýlenou hlavou a přemýšlíš, co by se ještě dalo udělat, v Tvé zahradě, v Tvém národě.“ ~ Ferdinand Peroutka Ilustrace: ChatGPT Začalo to mou babičkou, která mě přivedla ke knihám sourozenců Čapků. Pokračovalo to setkáním s cizincem, který – sotva zjistil, odkud jsem – vytáhl Karla Čapka místo obligátní svaté trojice Havel–Jágr–Kundera a vydržel si o něm povídat celý večer. Pár dní nato mi moje přítelkyně vyprávěla o faráři Vackovi z východních Čech, který lidem doporučoval číst Čapka jako medicínu na zraněnou duši. A bylo vymalováno. Od té doby s námi bydlí ještě jeden člověk. Už dávno není živý, přesto je stále podivuhodně přítomný. Deset let. Právě dnes je to deset let, co to začalo. Každý den v devět ráno vyjde na Facebooku a Instagramu nějaký Čapkův text. Později se objeví i na Mastodonu a Bsky . Včera, dnes, zítra, každý den až na pár krátkých výjimek, kdy jsem byla v nemocnici nebo na dovolené...

Zoe

Člověk si skutečně opatřuje psa proto, aby ho hlídal. Ostražitě ho sleduje krok za krokem a téměř se od něho nehne; chrání ho od zlodějů a nepřátel; vrhá se na každého, kdo ho ohrožuje. Proto je člověk hlídající a chránící svého psa od dávných časů symbolem věrnosti a bdělosti. ~ Karel Čapek Když vám někdo svěří psa s instrukcí „za každý splněný povel mu dej piškot“, netuší, co tím právě způsobil. To mi takhle moje cérka svěřila na víkend do péče svého Ebisu, štěně Shiby. Poté, co se vrátil domů, mi volá: „Mamí, on nám začal krást ponožky!“ „Ano, chce za ně piškot,“ vysvětluji. Můžu snad za to, že se v tom psovi probudil během jednoho odpoledne obchodní duch? A to byl jen začátek mé nové psí éry. O pár měsíců později se totiž v našem domově usídlila Zoe. 🐾 Seznamte se: Tohle je Zoe Z útulku jsme si ji přivezli na podzim. Malá, zrzavá a drzá jak lázeňská veverka si ihned zabrala mé křeslo jako královský trůn. Měla mít velikost průměrného jorkšírka, ale je trochu větší. Trochu víc ...

Malíř

Další střípek z připravované nové knihy: "Člověk vidí ve světě to, co nosí ve svém srdci." ~ Johann Wolfgang Goethe Zdroj: Fotobanka Pixabay Jeden mladý malíř z vesničky kdesi pod Terstem se rozhodl vydat do světa. Hledal štěstí. Ale hlavně zkušenosti, inspiraci – a peníze, které doma chyběly. Sbalil pár prázdných pláten, barvy, štětce. A šel. Když po cestě objevil krásné místo, rozložil věci, posadil se a začal malovat. Lidé z okolí se sbíhali a obdivovali jeho práci. Nakonec se vždycky našel někdo, zpravidla ten nejbohatší, kdo jeho obraz odkoupil. A obvykle malíře pozval i na jídlo a přenocování. Tak to šlo den za dnem, kraj za krajem, až mladík dorazil do Benátek. Byl ohromen. Tolik krásy, barev, světla, vodní hladiny, která všechno znásobovala… Nevěděl, co dřív malovat. Kde začít? Unavený a hladový se usadil v nejbližší taverně a poručil si pečené maso, chléb a víno. Nahlas se rozplýval nad krásou města. „Ha, kavka přišla,“ mrkli na sebe dva kumpáni v koutě. Jeden se dal...